Student World

Mauro Santos a Department of Genetics and Microbiology na barcelonské Universitat Autònoma ale nyní ukázal, že různé autokatalytické sítě těžko mohou být evolučními jednotkami, protože po dosažení určité velikosti a složitosti nutně ztrácejí vlastnosti nezbytné pro pokračování evolučního procesu.

Různé heterocykly a chemické sítě mohly podle Santose tedy těžko fungovat jako „prvotní život“ předcházející vlastním replikátorům. Replikátory i sítě asi musely koexistovat vedle sebe už od samotného vzniku biologické evoluce.

Představa, že život stál na proteinových sítích, vznikla vlastně už někdy ve 20. letech 20. století v představách Oparina a jeho „koacervátů“, respektive „protobuněk“, kdy se ještě něvědělo o klíčových vlastnostech nukleových kyselin. Později byla tato teorie několikrát přepracována. V podání Stuarta Kauffmana např. vychází z toho, že dostatek biologicky aktivních látek vedle sebe bude mít takové katalytické schopnosti, že zajistí reprodukci všech svých součástí i bez nukleových kyselin; takový systém bychom pak mohli proto prohlásit za živý.

Stávající výzkum byl založen nikoliv na laboratorních výsledcích, ale na počítačových simulacích. Modely ukázaly, že tyto molekulární sítě nemohou být předmětem darwinovské evoluce, nebo jen po velmi krátkou dobu. Systém může růst a dělit se („rozmnožovat“), při rozdělení však ztratí dříve či později potřebné vlastnosti.

Tím není nutně řečeno, že takové sítě v minulosti neexistovaly a že v nich nemohly vznikat např. i molekuly různé RNA. Skutečná biologická evoluce ale podle Santose a jeho kolegů začala až se vznikem genetického zápisu, klidně v podobě RNA světa. K představě „života pouze jako metabolismu“ jsou skeptičtí.

Zdroj: ScienceDaily

Na toto téma viz také: Autokatalyické sítě Stuarta Kauffmana a Krok k důkazu RNA světa

autor Pavel Houser