Student World

Čechoaustralan Ladislav Nejman z katedry archeologie a antropologie Australian National University (Canberra), nám odpovídá na několik otázek týkajících se nejstaršího osídlení australského kontinentu.

První osídlení Austrálie je zřejmě staršího data, než se dříve soudilo. Do jaké doby jsou dnes datovány nejstarší nálezy?

Nejstarší lidskou kostrou objevenou na území Austrálie je dobře známý "Mungo Man", nalezený v roce 1974 profesorem Jimem Bowlerem z University of Melbourne ve vyschlém jezeře Lake Mungo. Dotyčný byl svými druhy pohřben, jeho tělo bylo posypáno červeným barvivem. Jedná se o jeden z nejstarších doložených pohřbů vůbec; došlo k němu před nejméně 46 000 lety, ale pravděpodobnější datování posouvá celou událost dokonce až někam k hranici 62 000 let. Chronologie je v tomto případě ovšem stále předmětem vášnivých sporů. Navíc je třeba si uvědomit, že jezero Mungo leží v nitru kontinentu asi 2 700 kilometrů od severozápadního pobřeží, kde první usedlíci pravděpodobně přistáli. K příchodu prvních lidí muselo tedy dojít ještě o něco dříve, než žil Mungo Man.
Mezi nejstarší australské lokality pak patří také Malakunanja na severu kontinentu, kde byla spodní archeologická vrstva datována metodou OSL na 53-59 tisíc let. Lokalit, které jsou kolem 35-40 tisíc let staré, pak už známe v Austrálii několik desítek.
Z tohoto všeho vyplývá, že i podle nejkonzervativnějších odhadů osídlili lidé Austrálii před nejméně 46 000 lety. Je však pravděpodobně, že se brzy ukáže, že k prvnímu osídlení Austrálie došlo už před 60 000 lety nebo i dříve.

Převládá přesvědčení, že Austrálie byla podle osídlena v jedné nebo v několika vlnách? Jde v případě prvních lidí vůbec o předky dnešních australských domorodců?

V kosterní morfologii existuje mezi původními obyvateli Austrálie neobyčejně vysoká variabilita, což dalo podnět různým teoriím o několika vlnách osídlení. Tento problém je doposud nevyřešený.
Nejstarší australské kostry (například výše zmíněný muž z Lake Mungo) jsou poměrně gracilní. Robustní exempláře (Kow Swamp, Coobool Creek, Cohuna…) se začínají objevovat teprve před asi 20 000 lety. Výskyt robusticity po předchozí gracilitě je velmi unikátním jevem; na celém světě se totiž lidské populace za posledních 200 000 let vyvíjejí směrem ke stále větší gracilizaci.
Morfologická variabilita tehdejších australských populaci ale nemusí vyplývat z toho, že šlo o potomky různých vln osídlení. Dnes převládá přesvědčení že byla způsobena spíše místními evolučními tlaky; k tomuto názoru se přiklání také světoznámý expert na lidský vývoj Chris Stringer.
Extrémně robustní populace převládaly například v koridoru největší australské řeky Murray. Australský antropolog Colin Pardoe tvrdí, že tento fenotyp se rozšířil kvůli endogamii (místní populace se geneticky mísily hlavně mezi sebou a ne s okolními skupinami). Dalším častým vysvětlením pro rozšíření robustnosti v australské době kamenné je tehdejší velká míra násilí. Neobyčejně vysoké procento koster z těchto populaci nese totiž navíc známky různých zranění. Působením přírodního výběru by pak robustnost mohla vzniknout i jako adaptace na takové podmínky.

Teorie o tom, že původní obyvatelé Austrálie nebyli předky současných domorodců, se odvolávají na analýzu mitochondriální DNA australských nálezů (výše již zmíněné Lake Mungo a také Kow Swamp). Tato DNA se od veškerých současných mtDNA lišila více, než se dnešní populace liší mezi sebou. To by nasvědčovalo, že první vlna australských kolonistů zmizela beze stop…

Přiznám se, že tuto debatu jsme zatím nijak intenzivně nezaznamenal. Je to zajímavý názor, ale mitochondriální DNA podle mě o eventuálních slepých vývojových větvích zase tolik nevypovídá. Proč? Výsledky ze studií mtDNA nejsou schopné dát fylogenetické informace – pokaždé, když žena nemá dcery, tak její mtDNA linie vymře. Jak asi také ukazuje právě mtDNA z Lake Mungo, moderní Homo sapiens může nést mít velmi odlišnou mtDNA. Mitochondriální DNA nemůže být brána jako měřítko lidskosti, mohla být totiž zděděna od lidí starších než anatomicky moderní Homo sapiens (viz také vložený text). Každopádně má mtDNA pro nás neocenitelnou výhodu v tom, že její "tok" můžeme relativně dobře sledovat – kromě toho ale o svých nositelích nic zvláštního nevypovídá.

Jakým způsobem vůbec první lidé do Austrálie dorazili? I když byla v průběhu ledových dob hladina moře níže než dnes, stejně do asi vyžadovalo poměrně dlouhou plavbu přes otevřené moře, že? Navíc je zde otázka motivace – objevení Austrálie nejspíš i tenkrát vyžadovalo řadu kroků, při nichž následující pevnina nebyla na dohled. Máme nějakou představu o tehdejších technologiích spojených s plavbou?

Je pravda, že v době glaciálů byla mořská hladina nižší než dnes, takže plavby do Austrálie by byly kratší – a tím pádem také úspěšnější. Z tohoto důvodu se archeologové často snažili vypočítat pravděpodobnou dobu prvního osídlení Austrálie tak, aby se překrývala s chladnými fázemi ledových dob. Jeden z hlavních expertů v tomto oboru John Chappell se však naopak domnívá, že prehistoričtí mořeplavci osídlili Austrálii v době, kdy mořské hladiny stoupaly nebo už byly vysoké. Zdůvodňuje to tím, že pobřežní a mořské zdroje potravy byly tehdy bohatší než v období glaciálů, což zvyšovalo zájem tehdejších lidí o stavbu lodí i plavbu. Předpokládá se, že také severozápadní monzuny vály v dobách vyšších mořských hladin silněji, což by pohánělo plavidla ve směru k Austrálii.
O tom, jaká plavidla měli první australští usedlíci, se dnes po pravdě řečeno neví prakticky nic. Zbytky žádné prehistorické lodi z doby prvního osídlení Austrálie se zatím nalézt nepodařilo a v dobách příchodu Evropanů žádní australští domorodci takováto plavidla nepoužívali.

Jedná se o úryvek sbírky rozhovorů Než přijde vakovlk, jejíž vydání se chystá v nakladatelství Dokořán, http://www.dokoran.cz

autor Pavel Houser