Student World

Pokud rozdělíme určité území na dva izolované ostrovy, co se stane s jejich druhy? A pokud spojíme dva izolované ostrovy, jaký to bude mít účinek?

Vztah mezi plochou a biodiverzitou v určité oblasti je jasný jen na první pohled; pro podrobnějším náhledu se vše začne komplikovat.
Počet druhů souvisí s plochou celkem logickým způsobem – větší plocha znamená více druhů. Vyplývá to například z toho, že na větší ploše existuje absolutně více jedinců na spodní příčce potravního řetězce. Proto může pak příslušná pyramida mít více pater – kde roste několik trsů trávy, neuživí se populace koz, a už vůbec ne nějaký predátor (těžko může někde žít třeba 0,3 tygra). Ještě obecněji lze říci, že nejde jen o stupně potravního řetězce, ale i o celkovou složitost vztahů v rámci ekosystému: kde je šelma, budou současně její specifičtí parazité apod.
Takže řešení první otázky: Pokud rozdělíme určité místo na dva ostrovy, biodiverzita nám klesne a druhy budou vymírat. Na druhé straně však, pokud odtrhneme ostrov od tak velké pevniny, jejíž plocha se příliš nezmění, můžeme dosáhnout i opaku – na ostrově budou malé populace a tedy bude moci přednostně docházet ke vzniku nových druhů. Taktéž se zde však budou moci zachovat živé fosilie, druhy, které na pevnině vyhynou (např. proto, že na ostrově nejprve vyhynou predátoři).
Nyní přichází na řadu opačná možnost, totiž spojení ostrovů. Klíčové je, že počet druhů, které uživí určitá plocha, přitom neroste lineárně s touto plochou. Dvojnásobný ostrov neužijí dvojnásobný počet druhů, ale o něco méně. Záleží tedy na tom, jak moc si byly populace obou ostrovů vzdálené, což zase závisí na tom, zda byly ostrovy spojené někdy v nedávné minulosti. Pokud jsou druhy na obou ostrovech dosti odlišné, bude platit, že i v tomto případě dojde k vymírání (počet druhů bude ve chvíli spojení jakoby dvojnásobný a dvojnásobná plocha bude málo). Zřejmě nejznámějším případem uvedeného jevu je vymírání, které nastalo v Americe poté, co se oba kontinenty spojily přes Panamskou šíji. "Odnesli" si to především vačnatci z Jižní Ameriky, z nichž řada byla vyhubena díky konkurenci placentálních savců původem ze severu.
Stojí zato uvést ještě několik doplňujících poznámek: "Oddělení" není dáno tím, že na mapě se objeví modrý proužek mezi oběma územími, ale musí být skutečně překážkou pro migraci mezi dvěma místy. Pokud se např. nacházíme v oblasti, kde moře na zimu zamrzá, jedná se o překážku spíše pofidérní. A samozřejmě zbývá i velmi důležitá otázka metodiky: Jak máme druhy vlastně počítat? Stačí, když na obou ostrovech určíme třeba všechny savce, nebo musíme uvažovat i traviny?

Ke změně obyvatelné plochy přitom dochází i při změnách, u nichž bychom to na první pohled nemuseli čekat. Když se například posouvají podnebná pásma (změna teploty apod.), plochy vyhrazené jednotlivých klimatickým formacím se mění – čím blíže k pólu, tím je zóna menší, až posléze přestane existovat zcela. Totéž platí pro kolísání hladiny moří. Šelfová moře jsou dnes obvykle dosti rozměrná, naproti tomu dále od břehu klesá dno rychleji. Pokud by hladina moře poklesla, organismy obývající šelfové vody (a při pobřeží žije velmi podstatná část mořského života) by byly náhle stěstnány na podstatně menší prostor příkrých pevninských svahů. Objem vod o určité relativně malé hloubce by se zmenšil a výsledkem by bylo vymírání – jak k tomu zřejmě došlo v minulosti již mnohokrát.

autor Pavel Houser