Student World

Většina z nás asi viděla nějaký film či četla příběh lidí, kteří utrpěli zvláštní a dosti krutou ztrátu paměti. Od příslušného poškození si již nedokázali ukládat nově získané informace do dlouhodobé paměti. Buď se probudili ráno s pocitem, že je den před příslušnou nehodou, a nebo k "restartu" spánek ani nepotřebovali.

Matt Ridley v knize Genom dokonce uvádí příklad nebožáka, který nemohl sledovat filmy v televizi. Ve chvíli, kdy došlo na reklamy, stihl zapomenout předchozí děj filmu a tomu, co se dále odehrávalo, již nerozuměl.
Smutné – ale nejen to. Ukázalo se, že i lidé takto postižení se dokáží učit. Zvládají však pouze nové činnosti a vědomosti jaksi neosobního charakteru. Mohou se dokonce naučit hrát na nějaký hudební nástroj, cizí řeči apod. Nezapomenou tyto znalosti, byť si vůbec nepamatují, za jakých okolností je získali. I takto postižený člověk může dokonce studovat a ukončit úspěšně své vzdělání. Nedokáže si však nikdy zapamatovat cestu domů, pokud se např. přestěhuje.
Jak se tedy zdá, mozek používá skutečně celou řadu modulů a různé činnosti a aktivity jsou lokalizovány na různých místech. Díky tomu pak může vzniknout i tak "specializované" onemocnění, jako je třeba neschopnost vyslovovat jména zvířat (přitom jde podle všeho skutečně o biologické poškození, nikoliv o nějaký psychický blok, posthypnotický příkaz apod.).

Osobně jsem se takto setkal s člověkem, který téměř před každé víceslabičné slovo předřazoval písmeno "k". Bylo to matoucí, protože "klepidlo" jsem přirozeně nejprve pokládal za něco, čím se klepe, nikoliv lepí. Někdy bylo "k" předřazeno, někdy nahradilo začínající souhlásku (namísto guláše se tedy objevil "kuláš"). V tomto konkrétním případě, který se odehrál během šachové simultánky na festivalu Bohnické babí léto, si však asi nikdy nebudu jistý, zda jsem narazil na jedince písmenkově postiženého, člověka s řečovou vadou "mechanického" typu nebo někoho se smyslem pro poněkud načernalý humor.

autor Pavel Houser