Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Skinnerovské podmiňování (příkladem jsou třeba pavlovovští psi) vychází zhruba řečeno z toho, že podle výsledků minulého jednání budeme modifikovat své jednání budoucí. Pokud se spálíte o rudou plotnu, příště si dáte pozor. Jak však poznamenává Daniel Dennett, problémem většího uplatnění tohoto přístupu v rámci přírodního výběru je, že s tímto přístupem budete zřejmě velmi brzy zabiti. „Popperovští tvorové“ proto nechají místo sebe raději umírat hypotézy, pokusí se následky svých činů si představit.
Tento mechanismus je jedním z příspěvků teoriím, které se snaží popsat původ vědomí (především u člověka, ale popsaná práce s hypotézami je podle všeho i doménou vyšších primátů). Uvnitř mozku si v tomto případě vytvoříme maximálně přesnou (z hlediska toho, oč nám jde, ostatní věci můžeme v modelu naopak klidně zanedbat) reprezentaci vnějšího světa a nadále pracujeme v jejím rámci.
Zajímavé však je, že i v tomto případě se do akce stále zapojují evolučně staré, víceméně iracionální mechanismy. Představíme si určitou možnost a její výsledek budeme posuzovat nikoliv nějakým racionálním vyhodnocením, ale podle reakcí těla – především samozřejmě negativním, nevolnost, strach či odpor pro nás budou varovným znamením, že tudy cesta zřejmě nevede.
Teprve v další fázi došlo k tomu, že tyto reakce dokážeme alespoň do určité míry podřídit vědomé kontrole. Počítáme s nimi a ovlivňují nás, ale obvykle již dokážeme reagovat proti takovým pocitům/tušením. Takže třeba dokážeme pohlédnout z výšky mrakodrapu k zemi, skočit s padákem nebo se v kině dívat na jedoucí lokomotivu.

(Zdroj: Daniel C. Dennett: Druhy myslí k pochopení vědomí, Archa, Bratislava, 1997)

autor Pavel Houser