Student World

Slepé střevo nemá podle všeho žádnou funkci, snad nás jen může připravit o život či nám tento díky zánětu alespoň znepříjemnit. Jak je možné, že přírodní výběr s takhle nanicovatým orgánem už dávno nemilosrdně a definitivně nezúčtoval?

Problém je v tom, že evoluce musí obvykle postupovat krůček po krůčku (je samozřejmě na delší debatu, co se oním krůčkem přesně myslí). V minulosti sloužilo slepé střevo k trávení; ve chvíli, kdy naši předkové přešli z různých travin a semen na výživnější stranu (maso, ovoce apod.), nebylo již nutné strávit potravu na tak velké ploše. Přírodní výběr tedy logicky vedl ke zmenšování a zaškrcování slepého střeva.
Ale v jednu chvíli tento trend narazil. Další zaškrcování střeva by paradoxně pravděpodobnost zánětu ještě zvýšilo. Protože každá mutace musí poskytovat selektivní výhodu ihned, není v tuto chvíli jak dojít do příznivějšího údolí prostě jen proto, že cesta vede přes malý kopeček. Pokud byste chtěli "žádný zánět v budoucnu", potřebovali byste projít stavem "hodně zánětů dnes" – a to evoluce zapovídá.

Zdroj: NEESE, R.M. & WILLIAMS, G.C. (1996). O příčinách a vzniku nemocí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Jaká je v tomto ohledu naděje? Vzhledem k tomu, jak hypotetické a nejasné je působení selekčních tlaků v dnešní době, je následující odpověď míněna spíše jako myšlenkový experiment. Především, mohlo by dojít ke změně "evoluční krajiny", tedy místa "nahoře" a "dole" by se proházela. To se konec konců děje neustále a jenom proto evoluce trvá již po miliardy let a nezamrzla v lokálních optimech.
Druhou možností by byla nějaká zásadnější mutace, která by dokázala odstranit slepé střevo najednou. Otázkou je, jaké geny jsou dnes za růst slepého střeva zodpovědné (a jaké jsou jejich další účinky – i proto může být pro evoluci obtížné je odstranit). Pokud by muselo dojít k mutaci na více genech současně, je takový modle nepravděpodobný. Řešení by snad mohla poskytnout mutace na regulační sekvenci (někde relativně vysoko v příslušné kaskádě), která by geny pro slepé střeva najednou deaktivovala.
Nakonec by možné bylo i to, že mutace by sice zvýšila pravděpodobnost zánětu, ale další efekt mutovaného genu by byl natolik pozitivní, že by nakonec převážil a evoluci by se podařilo přes onen kopec převalit.

Obecně lze ale říci, že překonání některých omezení (slepé střevo je jen okrajem tohoto spektra jako poměrně "malá věc"), které byly zafixovány evolucí, se může uskutečnit jen velmi obtížně. Jedná se především o změnu něčeho, co by se dalo nazvat základní stavební plán. Obratlovci mají třeba relativně nevýhodné oko, hmyz dýchací systém, hlavonožci přenos kyslíku krví. Kdysi k tomu došlo a nyní je příliš obtížné provést reorganizaci.
Mnohdy právě takové omezení "celkového plánu" zabrání dalšímu vývoji tam, kde by se dala s trochou nadsázky vidět i cesta ke vzniku bytostí nadaných vědomím. Omezení základního stavebního plánu fungují tedy zřejmě jako jakési vězení, po kterém zbývá už jen vymřít.
Z hlediska úvah o tom, jak pravděpodobná je cesta od mnohobuněčného života k inteligenci (např. někde na jiné planetě), by vyplývající poznámka mohla říkat: inu, pravděpodobná spíše jen na první pohled, protože téměř vždy se v průběhu vývoje objeví nějaké nepřekročitelné omezení.

autor Pavel Houser