Student World

Což o to, připravit se o pohlavní orgány může člověku zvýšit věk dožití (viz škodlivost testosteronu) a třeba i celkovou míru štěstí. Je to možná strategie sobeckého individua, nikoliv ovšem sobeckých genů – jinak řečeno, nelze to pokládat za stabilní evoluční strategii. Šokující zjištění zní, že u pavouků však takové chování může být adaptivní. Jak je to vůbec možné?

Pavouk Herennia multipuncta obývá tropy jihovýchodní Asie, žije především na stromech. Samička je čtyřikrát větší než samec a tomu během sexu hrozí konzumace. Když pro něj vše dobře dopadne a podaří se mu po aktu zmizet samičce z očí, uhryzne si vlastní genitálie.

Proč to dělá? Sameček se obvykle páří jen jednou za život a za tímto účelem vyprodukuje obrovské množství spermií. Pohlavní orgány mohou tvořit až desetinu jeho tělesné hmotnosti. Po spáření (pokud při něm není sežrán) je pro pavouka klíčové, aby udržel daleko od samičky ostatní pavouky. Zbavit se pohlavních orgánů mu dává výhodu, je pak při soubojích mnohem rychlejší a obratnější. Také vydrží být déle aktivní, opět asi proto, že se nemusí tahat s nadměrnou zátěží (nebo se uplatní i nějaký hormonální mechanismus?). Vědci sledovali souboje mezi kastrovanými pavouky a pavouky, kteří ještě neabsolvovali pohlavní styk, ti první byli výrazně úspěšnější. Také byli podstatně zuřivější (tj. opak fungování testosteronu u člověka) – jistě, z genetického hlediska jsou už v podstatě mrtví a nemají co ztratit, na rozdíl od konkurentů, co se ještě nespářili.

Jedná se vlastně o extrémní formu monogamie.

Matjaž Kuntner ze Slovinské akademie věd navíc upozorňuje, že nějak podobné chování bylo zaznamenáno až u 30 druhů pavouků, i když není jasné, zda to provádějí standardně a nebo jen výjimečně. U Herennia multipuncta je to prý nicméně norma. Možná to souvisí s tím, že pavouk může být během aktu s velkou pravděpodobností sežrán – když už to jednou přežije, než riskovat další kopulaci, je možná výhodnější zajistit, aby byl výhradním otcem. Jak je to z pohledu samičky? Pro ni by bylo výhodnější mít geneticky pestřejší potomstvo, čili předešlý milenec bránící v přístupu ostatním samcům je proti jejím zájmům. Bude pro ni tedy výhodnější samečka po kopulaci sežrat – a tím víc bude pro samce vhodnější samičku hlídat a nepokoušet se o novou kopulaci a vykastrovat se. Skončí to tím, že samička sežere samce prakticky vždy?

Zdroje: New Scientist

Poznámka: Těm sociálním vědcům, kteří jsou přesvědčeni, že lidské chování je dáno téměř zcela kulturně, nikoliv biologicky, by se dala položit otázka: Existovala kdy lidská společnost, kde by se sexualita pojímala tímto způsobem? (Ono ostatně už i mírnější verze, konzumace partnera během pohlavním styku nebo po něm, není mezi lidmi úplně běžnou praktikou. I když případy mocných žen, které ráno nechaly milence vždy odpravit, zaznamenány byly – nebo se o tom alespoň píše v literatuře.)

autor Pavel Houser