Student World

Vysvětlování vzniku znaků typu pávího ocasu představuje oblíbenou kratochvíli evolučních biologů. Pokud jsou příslušné vlastnosti svým nositelům de facto k ničemu a pouze se líbí opačnému pohlaví, přímo se nabízí otázka: Pro příslušné struktury bytní co do velikosti a barevnosti? Proč samičky nezačnou preferovat naopak šedou?

Odpovědí je několik:
– V první řadě si nemůžeme být jistí, zda všechny tyto znaky kromě pohlavního výběru nefixuje i nějaká jiná adaptivní hodnota.
– Samičky nemají žádný důvod preferovat (například) peří červené namísto modrého. Barevnost ale prostě souvisí s nápadností. Preferováni jsou samečkové, kterých si samičky lépe všimnou (plus nějaké vedlejší aspekty – preferováni jsou třeba samečkové, kteří jsou zbarveni třeba spíše jako oblíbená potrava než jako predátor).
– Nejchytřejší vysvětlení ovšem vypadá následovně: Ve skutečnosti je možné, že samičkám se začne líbit méně výrazné zbarvení nebo menší rozměr chvostu (apod.). Následuje redukce či ztráta určitého orgánu, nebo způsobu chování – třeba samičky asijských skokanů přestaly preferovat hlasitě kvákající samce, a ze zdejších skokanů-řvounů se tak postupně stali tiší a kultivovaní kvákalové. Podobně jako proces kladné zpětné vazby může vést k bytnění pavího ocasu, může stejně snadno vést k jeho vymizení. Pokud jednou samičky začnou preferovat samce s menšími ozdobami, pak jejich synové zanechají více potomků a z tohoto důvodu je začnou preferovat další samičky, aby i jejich synové – atd.
Vtip je ale v tom, že něčeho takového si my nejspíš nevšimneme. Pokud preference samiček povede k nenápadné šedi (nebo obecně k tomu, aby samci určité nápadné orgány neměli či nevykazovali příslušné způsoby chování), my to nejspíš vůbec nebudeme vnímat jako pohlavně selektovaný znak a hledat speciální vysvětlení. Asi tak jako nehledáme vysvětlení, proč muži NEMAJÍ světélkující vousy…

Zdroj: Jan Zrzavý, David Storch, Stanislav Mihulka: Jak se dělá evoluce, Paseka, Praha, 2004 a další

autor Pavel Houser