Samice jihoaustralských ještěrek jsou značně promiskuitní a páří se s tolika samci, jak je to jen možné. Což samo o sobě není zase tak časově náročné, protože příslušný úkon u těchto ještěrek trvá 10 sekund. Jedinci se ovšem musejí potkat.
Takto získané sperma uchovávají samice v těle a nechají spermie soupeřit o to, která oplodní vajíčka – prostě způsob, jak provést selekci a optimalizovat otce potomků. Zajímavé na tom je, že samci ještěrek v rámci jednoho druhu jsou výrazně různě zbarveni, hlavně na hlavách. Existuje červená, žlutá a oranžová verze. Nezdá se, že by se nějak lišili svými životními styly.
Poznámka: V originálním článku je tvor z jižní Austrálie označovaný jako „dragon lizard“, což slovník zná jako „varan“. V jižní Austrálii ovšem varani nežijí. Navíc jsou v originále fotografie těchto zvířat na lidské dlani. Řekněme, že je to prostě nějaká ještěrka.
Teď někoho napadlo oba tyto fakty spojit. Nemohlo by to být nakonec tak, že by barvy souvisely s pohlavním výběrem? Samo o sobě banální a skoro samozřejmý závěr, jenže konkrétně v tomhle případě? Vždyť přece samice se ochotně páří se všemi samci, takže ti se nemusí nijak předvádět.
Pointa úvahy je, že by to mohlo být takhle: samci se barevně liší, aby samice měla jistotu, že se nepáří pořád s tím samým. Barevnost samce je zde nikoliv výsledkem boje o samici, ale naopak promiskuity samice. Ještěrka má maličký mozek a zřejmě by pro ní bylo obtížné jiné individuální rozpoznávání.
Vědci ze dvou australských univerzit provedli experiment, při kterém nechali samici vybrat si mezi různě zbarvenými samci. Rozdíly nebyly významné, nicméně v dalším kole si samice téměř výhradně vybíraly samce jinak zbarveného než předtím.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Tím se vysvětluje, proč samičí preference nevedou k výběru jediné barvy (jinak by k tomu došlo procesem kladné zpětné vazby). Tady ale je rovnováha stabilní: jakmile bude samečků jedné barvy málo, budou mít téměř jistotu, že si je samička vybere, budou „jiní“.
– Jiný případ, kdy se udržuje v populaci více barevných modifikací, viz
Rovnováha evolučních strategií: oranžoví, modří a žlutí. Zde ovšem souvisí s odlišností životních strategií různě zbarvených leguánů.
– Pro samce by v tomto případě samozřejmě bylo zajímavou strategií barvu nějak měnit. Tím by minimálně zajistil, že samice, kterou potká, se bude pářit opakovaně s ním namísto jiného.
Viz také
Proč samičky nemají rády šedou?
P.S. Tolik příspěvek Science Worldu k zítřejšímu svátku lásky :-). Ze starších prvomájových textů viz také
Láska jako psychotický blud
