Student World

Jedním z důvodů, proč se nádorové buňky chovají tak, jak se chovají, je ztráta schopnosti odpovídat na signály, které u normálních buněk spouštějí „asistovanou sebevraždu“ (apoptózu). Jak jim příslušný signál doručit? Jednu z možností překvapivě nabízí virus HIV.

HIV si vyvinul pestrou škálu způsobů, jak se dostat dovnitř buněk lidského těla. Proč tedy některých z jeho triků nevyužít? Vědci se zaměřili na jeden z virových z proteinů označovaný jako TAT. Ten je sám o sobě poměrně malý a kromě schopnosti vetřít se dovnitř buněk bez zvláštních funkcí, může však sloužit jako nosič, který do nitra buněk dopraví i další, již účinné molekuly. Samotný virový protein bez genetické informace viru přitom není nijak toxický a onemocnění AIDS nevyvolává.
Vědci vyzkoušeli přidat k TATu protein Bim, který přiměje nádorové buňky k sebevraždě. Efekt je zesílen, pokud je kombinován s léčbou ozářením. Výzkum se zatím nachází ve fázi testování na myších, dosažené výsledky byly ovšem celkem nadějné. Ve sledovaném období přežilo 80 % myší léčených kombinací TAT/Bim, zatímco v kontrolním vzorku naopak 80 % zvířat zemřelo.
Bim samozřejmě není jedinou možností. Výhledově by měl být připraven celý koktejl zabijáckých proteinů. Cílem je také najít způsob, jak komplex učinit citlivý pouze k nádorovým buňkám (třeba tak, aby se ke zdravým buňkám komplex vůbec nenavázal). Zde se zdá nadějná například kombinace s různými zobrazovacími technikami. Než metoda dospěje do fáze klinických testů, potrvá ale minimálně několik let.
Příslušný výzkum provedl tým, který vedl profesor William G. Hawkins z Washington University School of Medicine v St. Louis. Hawkins uvedl, že největší zlepšení by mohl jeho postup přinést u těch typů rakoviny, kde byla dosud šance na přežití velmi nízká – například u nádorů slinivky.

Zdroj: Science Daily, http://www.sciencedaily.com/releases/2007/02/070210173653.htm

O asistované sebevraždě buněk a proměnách, které buňka musí podstoupit, aby se stala nádorovou, viz také starší články na Science Worldu (podle knihy „Jediná odrodilá buňka“):
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/CBE3EC0924617FFBC1256E970048FC94
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/76B838D290ED731AC1256E970048FC93

O apoptóze:
Organismus je schopen u téměř všech svých buněk vyvolat asistovanou smrt, tzv. apoptózu. Vyskytuje se u všech mnohobuněčných organismů, které tímto způsobem likvidují nechtěné buňky.
V somatických buňkách jsou – obrazně řečeno – namontovány jakési výbušné nálože použitelné pro vlastní destrukci. Apoptósa má jasný smysl např. v imunitním systému, kdy se takto zabíjejí buňky neschopné vytvářet žádané protilátky. Imunitní systém nemá většinu genů pro protilátky zděděných, ale musí je sám vytvářet metodou pokus-omyl podle aktuální situace.
Taktéž u buněk se silně poškozenou DNA se někdy volí raději cesta asistované sebevraždy než neefektivní oprava. Apoptósa bývá spouštěna také ve chvíli aktivace onkogenu. Za sebevraždu bývá v tomto případě odpovědný gen p53.
Gen p53 spouští apoptósu také u buněk, které nějaký čas nedýchají. Nádorové buňky mají v určité fázi svého vývoje špatný přístup k zásobení krví – a to často znamená jejich konec.

autor Pavel Houser