Student World

Na New Scientistu se objevila zpráva o objevu, který popisuje jednoho z prvních návštěvníků souše, po němž zůstaly paleontologicky dochované stopy: členovce Protichnites. Poněkud šokující je už stáří nálezu kolem 500 milionů let – to odpovídá kambriu, kdy na souši ještě nepředpokládá de facto ani výskyt rostlin.

Této zajímavosti se však zpráva nevěnuje – a to celkem logicky, vždyť stopy obyvatele souše mohou znamenat prostě to, že něco vyschlo a on se chtěl dostat zpět do vody. Skutečně se to dá chápat tak, že první organismy na souši žily, resp. přežívaly jen proto, aby pak mohly žít jinak, tj. dostaly se zase do vody. Jistě by se dala vymyslet celá řada bonmotů, že je to podobné, jako kdyby člověk s rozbitou hlavou žil ne kvůli výhodnosti tohoto stavu a v meditacích o příští evoluci bezlebečných, ale aby mu hlava zase srostla.

Nicméně tím tato zkazka nekončí. Paleontologický záznam dává totiž možnost, že dotyčný členovec zřejmě po souši šel tak, že se ukrýval v ulitě úplně jiného tvora – ne tedy ve smyslu parazitismu, ale že prostě využíval ulitu mrtvého jedince. Jeho stopu totiž kopíruje jiná stopa jakoby vlečeného předmětu. Shrnutí původního článku, tj. na jakém základě si toto vše paleontologové myslí, podává v češtině Leonardo – chování je podobné dnešnímu ráčku poustevníčkovi, byť Protichnites není žádným předkem dnešních korýšů.

Zajímavá je na tom ale celá řada dalších věcí:

– U putujícího členovce těžko předvídat nějaké složitější naučené jednání – samozřejmě se mohlo stát, že na něj ulita prostě spadla a on ji s sebou jen vlekl podobně jako zvíře chycené do pasti. Vědci si ale myslí, že ji využíval proto, že to pro něj bylo výhodné – chránila ho před UV zářením a hlavně proti vyschnutí. Pokud by ale mezitím toto chování stačilo být vyselektováno, znamená to, že expanze života na souši byla mnohem staršího data, než se dosud předpokládalo (míněno složitějšího života, mikrobiální povlaky jistě existovaly už předtím).

– Nějakou věc takto táhnout za sebou a používat ji pro ochranu těla v roli oděvu se dá přirovnat k použití nástrojů. To samozřejmě nevypovídá nic o nějakém „vědomí“, ale o celkem složitém chování. Přitom ještě třeba mnohem pozdější hlavonožci se z dnešního pohledu chovali zřejmě „neinteligentně“. Inteligence je spíše důsledek závodů ve zbrojení s jinými živými organismy, ať už jde o příslušníky vlastního druhu, příslušníky opačného pohlaví nebo druhy jiné (o hlavonožcích a vývoji jejich inteligence viz článek Tajemný svět chapadel).

Každopádně by to mohl být zajímavý případ dávného „rozšířeného fenotypu“, jaký popisuje Dawkins v Sobeckém genu (a taktéž v česky ještě nevyšlém Rozšířeném fenotypu) – organismy mají geny kódující nejen stavbu těla, ale i stavbu okolního prostředí. Pro gen je v této genocentrické koncepci ruka de facto totéž jako klacek.

Ne snad, že by tyto úvahy mohly přivést k nějakému průlomovému závěru, hlavně by byl postaven na jednom chatrném a určitým způsobem interpretovaném paleontologickém nálezu, ale zajímavé to snad i tak je… Mohl třeba v kambrijském moři existovat tvor s inteligencí (zase – jakkoliv jde o sám o sobě problémový pojem) srovnatelnou s dnešní chobotnicí?

autor Pavel Houser