Student World

Odhalit příčinu vyhynutí nějakého zvířete je, v případě, že k celé události došlo v dávné minulosti, dosti problematické. Přesto, můžeme předpokládat, že některá z těchto vyhynutí jsou dílem našich předků. Zdá se, že ano.

V první řadě je třeba uvažovat o tom, že naši předkové se s oblibou hubili i mezi sebou. Neandrtálci a ještě před nimi i východoasijští sinantropové provozovali podle všeho kanibalismus. Někdy se soudí, že obětí prvních lidí byly "vedlejší" vývojové větve, které naši předkové štvali jako zvěř. Tak lidé patřící do skupin Homo habilis a Homo erectus mohli na východoafrických savanách vyhubit poslední australopitéky i formy označované jako Paranthropus robustus. Rovněž tak neandrtálci mohli být obětí člověka dnešního typu.
Nejasné jsou příčiny vymírání pleistocénních velkých savců, např. mamutů. Možných původcem je opět člověk. Vzhledem k tomu, že paleolitičtí lovci však mamuty vybíjeli systematicky desítky tisíc let, přesto však tito srstnatí příbuzní slonů vymizeli až na konci doby ledové, zdá se, že na vině zde byla spíše proměna klimatu – přechod od střídání ledových a meziledových dob (glaciálů a interglaciálů) k teplejšímu počasí, které se označuje jako neotermální klima. Následkem této proměny zarostla většina Evropy lesem…
Pokud ne za vymizení mamutů, jsou však naši předkové zřejmě zodpovědní za vymizení některých druhů v oblastech Oceánie, Austrálie a Ameriky. Na rozdíl od Afriky a značné části Euroasie zde nebyla zvěř na člověka zvyklá, čemuž odpovídala jistá absence pudu sebezáchovy (jak to alespoň vypadlo z pohledu lovců, před nimiž zvířata nijak neprchala). A tak se zdá, že přibližně před 10 000 lety vymizely na Nové Guinei a v Austrálii obří klokani, nelétaví pštrosovití ptáci či nosorožcovití vačnatci velikosti krávy. Diskutuje se o tom, zda byli člověkem přímo vybiti, nebo se spíše stali obětí změn prostředí, které naši předkové vyvolali (požáry apod.).
V Americe ve stejné době vymizeli lvi, koně, gepardi, velbloudi a obří lenochodi. Vymizení velkých savců mělo pro další vývoj původního amerického obyvatelstva zajímavý důsledek: nebylo prakticky co domestikovat. To mělo posléze dva dopady, jeden negativní a druhý pozitivní. Negativní je nasnadě: usedlé indiánské společnosti typu Aztéků bojovali se stálým nedostatkem masa/bílkovin ve stravě. Řešilo se to způsoby dosti bizarními, např. sběrem muších vajíček na jezeře Texcoko. Podle jedné teorie (byť všeobecně nepřijímané) souvisel nedostatek masa dokonce i s lidskými oběťmi a rituálním kanibalismem.
Za pozitivní lze naproti tomu prohlásit fakt, že díky neexistenci domestikovaných zvířat v předkolumbovské Americe chyběly i pastevecké kmeny typu Mongolů. Nájezdy těchto kočovníků přitom ve Starém světě představovaly významný anticivilizační faktor.
V historické době se absence strachu z člověka stala (či málem stala) osudnou ještě celé řadě dalších živočichů – například z Galapág, Madagaskaru či krajin nacházejících se nedaleko pólů.

Zdroj: Jared Diamond: Osudy lidských společností, Columbus, Praha, 2000

autor Pavel Houser