Student World

Victoria Ratcliffe z University of Sussex a její kolegové publikovali v časopisu Current Biology článek o tom, že psi si různé složky lidské řeči „rozkládají“ a vnímají je různými částmi mozku. Kromě tónu/intonace se snaží analyzovat i to, co na lidské úrovni označujeme za sémantiku/význam. Pes se pokouší odděleně vnímat verbální i neverbální podněty, bere v potaz, jaké má mluvčí pohlaví či věk – zase se to prostě nijak zásadně neliší od toho, jak komplexní sdělení zpracováváme my.

Již předešlé výzkumy naznačovaly asymetrii mozku u psů.
Viz: Psi mají také asymetrický mozek

V. Ratcliffe a její školitel David Reby nyní nejprve zjistili, že psi zpracovávají levou hemisférou „jazyk“ jiných psů. Následná studie ukázala, že stejná místa v mozku se aktivují, když ke psům mluví lidé. U psů podobně jako u lidí se z pravého ucha informace přenáší především do levé hemisféry, z levého naopak. V experimentech se psi podle typu zvuku, co se jim pouštěl či co jim lidé říkali, různě natáčeli (samozřejmě by asi ještě přesnější výsledky poskytlo prostě sledování mozkové aktivity, to se ale v tomto experimentu nedělalo). Pokud hafani usoudili, že chtějí vyhodnotit především „neverbální“ část sdělení, stavěli se tak, aby vnímali levým uchem (= oblastmi v pravé hemisféře). Když uslyšeli známé příkazy, zpracovávali především obsah sdělení a snažili se příkazy i to, co následovalo, poslouchat hlavně pravým uchem (levou hemisférou). To opět naznačuje, že psi rozlišují různé úrovně sdělení.

Ono na tom není v principu nic tak divného, psi prostě byli selektováni na schopnost člověku rozumět (ať už se tím myslí přesně cokoliv), jakkoliv se zde narazilo na určité limity a na cvičácích se např. nepřednáší kvantová fyzika. Zajímavé se ale zdá být, že psí mozek psí i lidský jazyk vlastně zpracovává a rozděluje podobně jako mozek lidský. Když si přitom vezmeme, jak vypadal poslední společný předek psů a lidí… Prostě by (člověk :-)) spíš čekal, že pes bude jistě disponovat schopností hodně rozumět lidem (jinak by se nestal psem), jenže k tomu bude používat své vlastní mechanismy a mozková centra odlišná od lidských. Takhle to málem vypadá, jako by existoval nějaký „prajazyk“ společný dejme tomu všem placentálním savcům.

Zdroj: Phys.org a další

autor Pavel Houser