O tom, že čisté ovzduší je jedním ze spoluviníků globálního oteplování, jsme již na Scienceworldu psali několikrát. Aerosoly a další nečistoty v atmosféře totiž přispívají ke tvorbě mraků, které pak odrážejí větší množství slunečního záření (viz také: Čistý vzduch spoluviníkem globálního oteplování). Ze stejného důvodu Zemi ochlazují také sopečné výbuchy.
Nyní přichází další zjištění, které zábavně ukazuje, jak jednotlivé „ochranářské“ projekty působí proti sobě. Vědci z ETH v Curychu a z University of Exeter zjistili, že znečištěné ovzduší zvyšuje i schopnost rostlin absorbovat oxid uhličitý. Ve 2. polovině 20. století bylo následkem toho do země uloženo až o 10 % více uhlíku, což zřejmě oddálilo nástup globálního oteplování. Snahy o větší „ekologičnost“ například elektráren jsou tedy velmi dvojsečné. Pokud množství aerosolů v atmosféře bude kvůli ústupu starých technologií a těžkého průmyslu klesat, bude to mít účinek srovnatelný s nárůstem koncentrací oxidu uhličitého.
Zajímavé ovšem je, proč to celé takhle funguje. Jestliže aerosoly v atmosféře snižují množství dopadajícího světla, jak je možné, že se intenzita fotosyntézy zvyšuje? Podle výzkumníků je to proto, že ve znečištěném ovzduší se světlo kolem těchto nečistot různě láme a rozptyluje. Na listy pak fotony dopadají z více směrů a rostliny je dokáží lépe zužitkovat, protože oproti přímému osvětlení leží „ve stínu“ jen menší část listů.
Vyplývá z toho i další věc: obecně si myslíme, že rostliny nejlépe prosperují za jasného slunného počasí (pokud tedy mají dost vody a slunce je rovnou nespálí), ale může to být i úplně naopak. Že by zatažená obloha či mlhy zvyšovaly sklizeň? Značně antiintuitivní představa…
Zdroj: ScienceDaily
