Jenže to, že různé skupiny žijí různě, samo o sobě není žádný zvláštní důkaz kulturní evoluce (dejme tomu, že některé kosatky loví lachtany a jiné nikoliv: může to být prostě dostupností dané potravy, těžko lovit lachtany tam, kde nejsou).
Přesvědčivým důkazem kultury jsou různé životní styly v totožných ekologických podmínkách. To se nyní, zdá se, podařilo opravdu prokázat u šimpanzů. Zatímco předešlé popisy šimpanzích kultur vycházely z rozdílů mezi geograficky vzdálenými populacemi, nynější studie byla zaměřena na způsoby, jak sousední šimpanzí populace (v Ugandě) získává med (?) z dřeva padlých stromů. Některé skupiny se k medu dostávají pomocí klacíků (Kibale Forest), jiné používají listy, které se napustí medem, a pak je vysávají (Budongo Forest).
Vysvětlením rozdílu mezi jednotlivými populacemi šimpanzů je právě kultura/imitace – tedy ani geneticky podmíněné chování, ale ani dovednost, kterou by si jedinci osvojovali individuálně metodami typu pokus-omyl. Problém je samozřejmě komplikovaný, protože těžko vyloučit, že mezi skupinami šimpanzů neexistují i genetické nebo ekologické rozdíly. V popsaném experimentu by nicméně zkoumané populace měly patřit do stejného poddruhu, i ekologické podmínky se zdají být totožné. Alespoň to tvrdí vedoucí výzkumného týmu Klaus Zuberbühler ze skotské University of St Andrews.
Kulturní evoluce (sociální přenos určité technologie imitací) byla zaznamenána mezi šimpanzi v zajetí, funguje téměř jistě ale i ve volné přírodě.
Zdroj: ScienceDaily
