Biologie |
Sauropodi, ve starší populární literatuře často označovaní dnes již nepoužívaným jménem brontosauři, byli zřejmě největšími živočichy, které kdy nosil zemský povrch.
Sauropodi, ve starší populární literatuře často označovaní dnes již nepoužívaným jménem brontosauři, byli zřejmě největšími živočichy, které kdy nosil zemský povrch.
K hlavním rodům sauropodů patřili brachiosaurus, barosaurus, shunosaurus, diplodokus, apatosaurus či mamenchisaurus. Kromě velikosti se lišili i délkou krku (dlouhý krk měli všichni, někteří však měli tento orgán skutečně dlouhý :-)). Předpokládá se, že někteří ze sauropodů mohli mít i chobot (to se z kosterních pozůstatků nepozná, viz třeba dnešní slon). V případě druhů s dlouhým krkem není jasné, jak vůbec mohlo jejich srdce dostat vypumpovat krev až do jejich vysoko položené hlavy. Některé hypotézy proto hovoří o jakýchsi dodatečných "pumpách" právě někde v oblasti krku či šíje.
Sauropodi nebyli – opět poněkud v rozporu s obrazem v literatuře – žádnými tupými bezmocnými hromadami masa, vydanými na milost a nemilost dravcům. Lze předpokládat, že žili stádně a shlukovali se v případě potřeby do uzavřených formací (největší samci na obvodu apod.). Palec na předních nohách byl opatřen dlouhým nebezpečným drápem. Některé druhy obřích dinosaurů mohly také k boji s predátory využít další významnou obrannou zbraň, bodec na ocasu (podobné "zařízení" je přitom typické pro celou řadu dalších býložravých dinosaurů).
Semknuté stádo sauropodů bylo asi nepřekonatelnou překážkou i pro dravé dinosaury lovící ve smečkách. Jednotlivci však byli podstatně zranitelnější. Někteří zvlášť velcí predátoři typu teropoda se mohli snad dát do boje i se skupinou sauropodů.
Není pravda ani to, že by sauropoidi žili většinu času v mělkých vodách. Jejich zuby ukazují, že sauropodi museli zpracovávat pevnou rostlinnou potravu. Podobně jako dnešní žirafy zřejmě využívali dlouhého krku k očesávání korun druhohorních dřevin, především jehličnanů.
Simulace také ukázaly, že sauropod by pod vodou dlouhodobě nevydržel, jeho tělo by nedokázalo tlaku vzdorovat (především plíce a krk). Taktéž se nezdá, že by vodní prostředí dávalo velkým dinosaurům proti dravcům nějakou zvláštní výhodu. Sauropodi byli dosti špatnými plavci, ve vodě spíše různě skákali a odráželi se předníma nohama o dno, zadní nohy napnuté dozadu.
Protože sauropodi žili stádně a lze předpokládat, že samci spolu tedy sváděli souboje o vůdčí roli. Souboje takových kolosů musely být úchvatnou podívanou. Nicméně jinak o struktuře stáda sauropodů nic nevíme, stejně jako třeba o tom, jakým způsobem se starali o svá mláďata.
V období křídy byli sauropodi již vesměs menší. Zlatý věk této skupiny skončil již v juře, jedna z jejich čeledí však zřejmě přižila hluboko do třetihor.
Na závěr: Ze svrchní jury jsou známé nálezy stop tvora prozatím pojmenovaného Breviparopus. Někteří paleontologové se domnívají, že jde o největšího sauropoda vůbec, nicméně žádné kosterní pozůstatky v tomto případě nemáme k dispozici. Ze stop byla vypočítána délka zvířete až 50 metrů!
(Zdroj: Jaroslav Mareš: Záhada dinosaurů, Svoboda-Libertas, Praha, 1993)
Poznámka: Některé informace uvedené v této knize je třeba brát s rezervou a podobná ostražitost je teyd potřeba i vůči tomuto článku…
Komentáře
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.