Student World

Šavlozubý tygr, ve své době největší suchozemský dravec, je populárním tvorem téměř všech knih o pravěku. Ve skutečnosti nešlo o žádného tygra, ale o zcela samostatnou třídu šelem, tzv. macharoidy.

Macharoidi byli skupinou na stejné taxonomické úrovni, jako kočkovité a psovité šelmy, tj. vznikly z prvních pravých šelem (velikost lasiček) žijících ve starších třetihorách. větev klasických a šovlozubých tygrů se od sebe oddělila již někdy v oligocénu.
Obrovské tesáky pomáhaly macharoidům samozřejmě při lovu kořisti – na rozdíl od kočkovitých šelem, které kořist dáví, ji "šavlozubci" spíše rozpárali až roztrhali (tj. zabořili své zuby a trhli hlavou dozadu).
Horní čelist v podobě šavlí měla ovšem své nevýhody – dobře se s ní trhalo, podstatně hůře už ale žvýkalo. Macharoidi proto z kořisti (především stepní kopytníci) zužitkovali jen relativně malé množství potravy, především krev. Tato poněkud upírská dieta však vedla k tomu, že potřebovali ulovit relativně velké množství potravy a v konkurenci kočkovitých šelem, s nimž sdíleli stejnou niku i obdobný způsob života, proto vyhynuli. Stalo se tak v pliocénu, nejspíš v době počínajícího ochlazení, které předcházelo ledovým dobám.
Je zajímavé, že takto "znefunkčňující" tesáky v rámci evolučního výběru vůbec vznikly. Podobně jako u pavího ocasu či jeleního paroží by situace mohla být důsledkem ne přímo přírodního, ale spíše pohlavního výběru. Poněkud ve sporu s touto představou je však skutečnost, že obrovské tesáky nebyly druhotným pohlavním znakem, ale disponovala jimi obě pohlaví.

A ještě poznámku: protože šavlozubí tygři mizí z nálezů ještě před začátkem čtvrtohor, mohli se jen těžko setkat s lovci mamutů. Naši předkové proto spíše narazili na jeskynního lva (taktéž celkem velká "potvora", jejíž kožich připomínal spíše dnešního ussurijského tygra než afrického lva), který vyhynul až s koncem poslední doby ledové. Tehdy chladné stepi povětšinou vystřídal les a zmizeli z nich mj. i mamuti. Není jasné, nakolik měli na těchto vymírání podíl lidé a nakolik šlo spíše o důsledek podnebných změn.

autor Pavel Houser