Student World

Výzkum provedeným mnohačlenným týmem (jako první z autorů uveden Erik Axelsson) ukázal, že genomy psa a vlka se odlišují především v 36 oblastech. 19 z těchto regionů se vztahuje k vývoji mozku a funkcím nervové soustavy, tj. odpovídá selekci na určité chování. To není nijak překvapivé (viz např. často zmiňovaná neotenie – pes je vlk, který by „nikdy neměl dospět“ a usilovat o převzetí alfa role; také by si třeba mohl celožitotně hrát a nosit míček).
Zajímavé ale je, že 10 z těchto oblastí se týká metabolismu, zejména škrobu a tuků. Ani vlk není striktní vegetarián, nicméně pes v tomto ohledu zašel rozhodně dál. Lidé si nemohli dovolit krmit psy výhradně masem, pes se přizpůsoboval jídelníčku s převahou škrobu.

Zdroj: Phys.org, Nature doi:10.1038/nature11837

Poznámky:
– Vlk také škrob může, pochutná si na piškotech či knedlících podobně jako pes, ale na rozdíl od domácího psa by jako vegetarián přežil jen stěží.
– V této souvislosti: brambory pro psy jedovaté nejsou, ač se tak často uvádí. Nejedná se ani o „prázdné kalorie“.
– Současní psi jsou potomky vlků domestikovaných před nějakými 12-14 000 lety. Nedlouho poté začal neolit, který znamenal posun ke stravě rostlinného původu a tehdy asi začala i selekce na trávení škrobu. Vlk byl nicméně předtím domestikován už v paleolitu – lze předpokládat, že tehdejší „psi“ by se metabolismem podobali spíše dnešním vlkům.
– Jak jsou na tom psi v dospělém věku s trávením mléka? Je zde nějaká korelace s laktózovou tolerancí u lidí ze stejné oblasti? (např. eskymáčtí psi by mléko trávili hůře než evropská plemena? nebo by totéž platilo i pro škrob?)
Viz také: Psi prvních zemědělců se museli život prosem

autor