Rostlina si příjem anorganického dusíku může doplňovat symbiózou s bakteriemi fixujícími dusík atmosferický, nebo aktivním lovem. No a obě metody lze i kombinovat, symbiont může být současně lovcem – a máme zde onu masožravou houbu. (Poznámka: Zde snad stojí za to dodat, že klasické masožravé rostliny ovšem hmyz zřejmě lapají ani ne tak kvůli dusíku, ale aby získaly kovy.)
K tomu alespoň došli vědci z Brock University (St. Catharine, Kanada) v textu, který byl publikován v časopisu Science. Jev má být celkem rozšířený, neomezuje se na jednu skupinu rostlin, masožravé houby využívají stejně tak borovice jako fazole nebo proso. Vědci existenci mechanismu ověřovali tak, že krmili larvy hmyzu (zřejmě zavíječ – orig. vaxmoth) stravou s určitým izotopem dusíku (N15). Pak je vypustili do okolí rostlin, sledovali, jak se bude měnit izotopové složení dusíku v rostlinách atd. Detaily pokusu pomiňme, ale měl ukázat, že přenos dusíku od hmyzu k rostlině opravdu zprostředkují houby a bez jejich přítomnosti by k němu nedošlo vůbec nebo jen mnohem pomaleji.
Masožravé houby Metarhizium anisopliae prý dokáží zahubit i tvora velikosti švába.
Jinak – údajně jde ne o nahodilé fungování ekosystému, ale opravdu o symbiózu, kdy houba od fotosyntetizující rostliny na oplátku získává uhlík.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Možná, že masožravkou je v jistém smyslu třeba i petunie a další běžné rostliny. Ne že by hmyz přímo sežraly, ale zkouší ho zabít a pak se k užitečnému (rozloženému) obsahu dostat kořeny.
Viz: Zelená šelma za okny
