Určitý druh pohlavní specializace existuje u některých šelem i našich nejbližších příbuzných – šimpanzů. Nicméně u člověka došel tento proces relativně nejdále.
U některých šelem existuje dělba práce podle toho, které pohlaví kořist štve a které ji pak přepadá ze zálohy. Konzumace je však už společná.
V případě šimpanzů všichni sborně "sbírají" rostlinnou potravu a drobné živočichy. Co kdo najde, to také sní, obvykle přímo na místě. Neexistuje nic na způsob oběda a večeře, všichni se živí kontinuálně.
Pokud šimpanzi uloví něco většího (například mládě gazely), potrava patří tomu, kdo nasadil zvířeti smrtelnou ránu – a to i v případě, že lov byl kolektivní, například když si skupina šimpanzů vyhlédne paviána.
Šimpanz, které kořist "patří", se o ní se zbytkem tlupy dělí. Procedura se realizuje tak, že ostatní jej o kousek masa prosí o on jim podle okolností vyhoví. Samice šimpanzů si údajně pamatují, kteří samci jim dávali maso, a poté přednostně kopulují právě s těmito jedinci. Silnější samci údajně prakticky nikdy nevezmou lovci jeho kořist násilím, i vůdce tlupy často poníženě prosí u outsidera (to by se dalo chápat jako značný respekt k vlastnictví :-)). Na rozdíl od jiných fází společenského života šimpanzů nebývá dělení masa prakticky konfliktní.
U lidí probíhalo toto dělení masa obdobně (dodnes to tak chodí i u řady primitivních společností), na rozdíl do šimpanzů se však dělila i rostlinná potrava. Muži se v určité fázi přestali sběrem rostlinné potravy zabývat a přenechali tuto práci ženám. Ty již své nálezy nekonzumovaly na místě, ale odnášely je zpátky do tábora, kde se jedlo společně a tlupa se o potravu dělila (v případě rostlinné potravy probíhalo někdy dělení ne na úrovni celé tlupy, ale v rámci rodiny).
Většinu potravy opatřovaly zřejmě ženy, lov nebyl zdaleka vždy úspěšný. Maso však bylo (a u přírodních národů dosud je) velmi ceněno a jeho dělení upevňovalo soudržnost tlupy, bylo spojeno s řadou rituálů apod. Už relativně dávno se v této souvislosti také objevila různá tabu (kdo co nesmí jíst, totemová tabu…), která opět vymezovala určité společenství vůči okolí a definovala jeho identitu.
Ženy-sběračky zřejmě učinily objevy, které na konci paleolitu vedly ke vzniku zemědělství. Během neolitu pak vznikla první řemesla a vývoj nakonec došel k druhé dělbě práce. Zatímco první dělba práce znamenala rozdělení činností podle pohlaví, druhá obnášela oddělení řemesel od zemědělství. V určitý okamžik již nemuseli všichni obdělávat půdu a vznikly specializované profese – hrnčíři, tkalci, kameníci, obráběči kovů apod.
Shrnuto: Prvotní dělba práce obnáší:
– Potrava se dělí
– Potrava se nekonzumuje na místě, kde je získána, ale je odnesena a konzumuje se hromadně
– Muži a ženy obstarávají každý jiný typ potravy
(Zdroj: Richard Leakey a Roger Lewin: Lidé od jezera, Mladá fronta, Praha, 1984)
