Student World

James Hillman v knize Sny a podsvětí (Portál, Praha, 1999) cituje jako zajímavý názor Alfreda Zieglera o škodlivosti snů. Zatímco obecně panuje přesvědčení, že sny, respektive REM fáze, ve které se nám zdají, jsou pro náš duševní a tělesný stav nezbytností, Ziegler staví problém jinak.

Co když se nás sny snaží naopak zabít? Konec konců, Freudova představa o tom, že sen je splněné přání a má ochránit spánek, je snadno zpochybnitelná právě velkým množstvím snů úzkostných a neurotických. Ziegler si kromě toho všímá, že právě ve snové fázi se často dostavují infarkty, dochází ke zvýšení krevního tlaku apod.

Jak si poradit s tímto názorem? Podle všeho jde o metaforu, při racionálním pohledu na věc není samozřejmě žádný důvod si myslet, že nám sen ukládá o život. Z hlediska evoluční biologie by zde nicméně snad byla nějaká možnost výkladu (následující myšlenkový experiment berte prosím jako nadsázku ukazující obrovskou heuristickou sílu neodarwinismu :-)).
Komu ku prospěchu, ptáme se podle logiky sobeckého genu? Člověku, který ve snu zemře, jistě ne. Traumatizující sny ale vedou k tomu, že spánek bývá často přerušen. Možná, že sen tedy vůbec nemá chránit spánek, ale naopak nás ze spánku probouzet – lze předpokládat, že člověk, který se každou hodinu probudí, bude oproti tomu, kdo spí celou noc, v určité výhodě. Tedy úplný opak Freudových předpokladů. Na druhé straně však platí, že snová REM fáze mívá spíše podobu spánku hlubšího.
Další možností by bylo pohlížet na sen optikou zájmů "někoho jiného". A pokud pomineme jednotlivce nebo zmutované geny (jenže pokud je sen typický pro všechny savce, pak tato možnost nejspíš padá), zbývají parazité. I to je ale opět málo pravděpodobné – muselo by jít o parazity, kteří by byli opět společní všem savcům. Nebo bychom museli prokázat, že úzkostné sny jsou typické pouze pro lidi. A nebo – pouze pro určité lidi, postižené příslušným parazitem.
K čemu by ale parazitovi mohlo být, že člověk sní? Možná, že v případě hlubšího spánku by nedokázal tak snadno odhánět bodavý hmyz. Tím by se parazit šířil k dalším jedincům – podobně se vysvětlují malarické záchvaty. Postižený jedinec se zmítá v komatickém stavu, neodhání další komáry a parazit se může šířit dál a dál.
Napadá vás ještě někdo, komu by mohlo být výhodné, že jedinec sní?

Samozřejmě: Sny jsou především epifenoménem procesů, které souvisejí s přeskládáváním paměti (možná přesuny z krátkodobé do dlouhodobé apod.). Také jsme pominuli koncepce, které vykládají sny z hlediska konfliktu více "systémových logik" v lidské nervové soustavě, například pudového systému limbického pocházející ještě z doby plazů a savčí nadstavbou – obě jsou reprezentovány různými částmi mozku. Tím by se vysvětlovalo, proč jsou sny typické pro všechny savce.
Předešlý výklad berte tedy samozřejmě jako myšlenkový experiment.

autor Pavel Houser