Teorii zčásti konkurenční známému RNA světu představují mj. peptidové nukleové kyseliny (PNA). V nich tvoří páteř nukleových kyselin namísto sacharidů a fosfátových zbytků peptidy, jako je právě AEG (přesněji N-(2-aminoethyl)glycin). Jinak jsou tyto kyseliny těm současným nukleovým podobné (nicméně chemicky stabilnější, což by v prostředí bez ochrany buněčnými membránami nebylo bez významu), mohou dokonce s komplementárním vláknem DNA vytvářet i dvoušroubovici. Peptidové nukleové kyseliny mohly předcházet RNA světu (a peptidy vznikaly pro „pozdější využití“), mohly ale představovat i původní, avšak jinou podobu koexistence proteinů a nukleových kyselin.
Na toto téma podrobněji viz např. zde.
Zajímavé je, že molekula AEG dosud vůbec nebyla známa z přírody, i když v laboratoři vzniká poměrně snadno. Původně byla připravena pro účely farmaceutického průmyslu.
Paul Alan Cox a jeho kolegové z amerických a švédských výzkumných institucí nyní v časopisu PLoS ONE nyní oznámili, že AEG objevili u sinic, a to hned u několika druhů navíc pocházejících z různých konců světa. To se zrovna hodí, protože sinice jsou pokládány za jedny z nejarchaičtějších pozemských organismů.
Důkaz to přirozeně žádný není, neví se pořádně, k čemu AEG sinicím je a už vůbec to neznamená, že ho nepřetržitě používají po cca 4 miliardy let existence pozemského života. Nicméně ve farmaceutickém průmyslu se AEG používá k potlačování genové exprese, má tedy hodně základní funkci a nebylo by překvapivé, kdyby s ním sinice prováděly něco podobného.
Zdroj: Phys.org
