***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Především, každý psychologický zážitek, o kterém mluvíme, musí být zážitkem nějakého vědomého subjektu. Proto nelze jednoduše hovořit o bolesti ve spánku či pod vlivem narkotik (naproti tomu lze ale zcela jistě hovořit o bolesti během usínání či probouzení).
Ovšem utrpení není jen bolestí, je především „představou“ bolesti. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že například vyšší živočichové pociťují bolest opravdu pouze v okamžiku, ovšem v myšlenkách se jí nezaobírají. Bolest jako taková (šlápnutí na nohu apod.) pak ve skutečnosti netrvá dlouho. Mnohem delší čas pak trpíme tím, že přemýšlíme, jak se šlapateli pomstít, eventuálně jak se zařídit, aby se nám něco podobného už v budoucnu nemohlo stát. U zvířat nelze tyto stavy postulovat.
Určitou výjimkou by však mohli být psi. Ti byli totiž selektováni na to, aby se svými psychologickými vlastnostmi maximálně podobali lidem (na rozdíl od třeba prasat; druhým faktorem, který zde hraje také svoji roli, je zřejmě fakt, že psi jsou domestikováni suverénně nejdéle; třetím je pak skutečnost, že v případě psů/vlků šlo už před domestikací o živočichy sociální, kteří museli disponovat určitou mírou vnímavosti tohoto typu; a nakonec byli vlci podstatně inteligentnější než třeba krávy). Šance psa přežít v zajetí skutečně hodně souvisela s tím, nakolik byl „lidský“, takže se nám nakonec snad začali podobat i v tom, že trpí tam, kde není přítomna bolest. Je otázkou, zda tato nepříliš potěšující vlastnost je nutným průvodním jevem vědomí…
(Zdroj: Daniel C. Dennett: Druhy myslí k pochopení vědomí, Archa, Bratislava, 1997)
