Student World

Zajímavosti z knihy Vládce parazit naposledy.

Plazmodium umí u infikovaného komára snížit účinnost jeho protisrážlivých látek. Produkuje totiž vlastní koagulační látky – apyrázy. Infikovaný komár má potíže – krev v ráně se rychle sráží, takže ji nemůže tolik vypít. Aby se nasytil, potřebuje tedy pokousat více hostitelů, což je přesně to, co plazmodium potřebuje pro své další šíření.

V litru povrchové mořské vody najdeme v průměru 10 miliard virů. Viry napadají nejčastěji mořské bakterie a fytoplankton, tedy nejnižší části zdejší potravní pyramidy. Bakterie po zabití viry pukne a její hmota se de facto nedostane do dalších článků potravního řetězce, musí být postupně shromážděna jinými bakteriemi. Značná část živé hmoty uvízne v tomto cyklu a do vyšších pater potravní pyramidy se vůbec nedostane. Potravní pyramida je tak zásadně ovlivněna existencí parazitů. „Kdyby z moře zmizely viry, možná by bylo za chvíli přeplněné rybami a velrybami,“ píše Zimmer.

Parazité ovlivňují i „povahu“ vyšších živočichů. Třeba vřešťani jsou značně mírumilovní, své spory řeší vřeštěním, nikoliv potyčkou. Podle primatoložky Katherine Miltonové je toto chování nutnou evoluční adaptací na parazitaci mouchami ze skupiny bzučivek. Bzučivka dokáže najít i drobnou ranku a klade do ní vajíčka. Její larvy pak hostitele často zabijí. Vřešťani si za těchto okolností prostě vzájemné souboje nemohou dovolit (zajímavé by bylo zjistit, jak podobné evoluční tlaky pracovaly u dalších primátů včetně člověka).

Housenky hubené parazitickými vosičkami našly zajímavý způsob obrany. Jedna z housenek si proti vosičce, která ji hledá po čichu, vyvinula jakýsi kanón, kterým chrlí své výkaly do značné vzdálenosti. Vosička proto svoji oběť hůře nalezne.
Housenka sama je ovšem také parazitem, který okusuje rostliny. Rostliny se proti parazitům mohou bránit tím, že se vybaví neprostupným povrchem, mohou produkovat jedovaté látky. A ovšem mohou také postupovat podle strategie parazit mého parazita je mým přítelem. A tak rostliny napadené housenkou často syntetizují a vylučují látky, které mají na pomoc přivolat právě parazitické vosičky… Rostlina kupodivu dokáže často od sebe rozeznat několik druhů housek a vyloučit molekulu, která spolehlivě přivolá právě ten druh vosičky, který klade vajíčka do této housenky.

Zdroj: Carl Zimmer: Vládce parazit, Paseka, Praha, 2005
http://www.paseka.cz/80-7185-685-1.html

Poznámka: Jinou strategií plazmodia je malátnost nakaženého člověka – v mdlobách může být pokousán dalšími komáry, které infikuje. I když v tomto případě může jít nikoliv o adaptaci, ale o vedlejší efekt.

autor Pavel Houser