Student World

Na jednu stranu by byla velká náhoda, že by se choroba objevila (např. nějakou mutací původně nepatogenního nebo jinak patogenního kmene) přesně po Kolumbově výpravě. Víme, jak evropské choroby naopak kosily indiány, proč by tomu nemohlo být i naopak? Na druhou stranu se 2 roky na rozšíření syfilidy (první epidemie byla zaznamenána v Itálii mezi francouzskými vojáky, k tomu připočteme, že Kolumbovy lodě se musely vrátit do Španělska) zdá být docela rychlost. Není to mor, ale choroba přenosná pohlavně… Copak by pár námořníků dokázalo za pár let nakazit celou Evropu? (No, i když námořníci…)
Proti představě amerického původu syfilidy měly existovat pádné důkazy, nebo alespoň jejich náznaky, v podobě ojedinělých záznamů této choroby ve Starém světě už z předkolumbovské doby. George Armelagos, antropolog z Emory University, nyní prošel na základě 54 publikovaných odborných článků kazuistiky kosterních pozůstatků starších než rok 1492, u nichž se změny kostí spojovaly se syfilidou (příznaky: nekrózy lebky – caries sicca, otoky dlouhých kostí, propadnutí nosu…). Závěr vědců: ani 1 případ není přesvědčivý, syfilis opravdu do Evropy přišla až s Kolumbovými námořníky. To, co se pokládalo za příznaky, by přes současné standardní testy neprošlo.
To ale neznamená, že bychom nyní všemu rozuměli. Tehdejší patogen byl jiný než dnes a rychle své hostitele zabíjel (dnes nastane smrt až po letech/desetiletích, a to ještě jen u menšiny i neléčených osob). Od té doby došlo k selekci na menší virulenci; je celkem jasné, že pro pohlavně se šířící patogen není výhodné hostitele rychle usmrtit a už vůbec ne mu při tom působit viditelné příznaky typu vředů; přitom právě tak probíhaly dřívější epidemie.
Nakonec je tudíž možné, že tehdy byl parazit přenosný nejen pohlavně. I dnes může kromě pohlavního přenosu a přenosu z matky na dítě člověk k chorobě při značné smůle přijít i krví, ba i dotykem. Treponema pallidum je příbuzná řadě bakterií (spirochet), které se šíří nepohlavně. V době Kolumba mohlo opravdu dojít současně k nějaké mutaci nebo výměně genetického materiálu mezi bakteriemi, samotný původ choroby je však třeba hledat v Novém světě.
Článek mimochodem uvádí, že za falešné indicie v Evropě z předkolumbovské doby někdy asi mohlo i nesprávné použití radiokarbonového datování. U fosílií z pobřežních oblastí, jejichž nositelé se za života živili plody moře, je třeba uvážit, že do sebe takto mohli dostat „hodně starý uhlík“, který z cyklu nadlouho vypadl v mořských hlubinách. Fosilie se pak zdá být starší než ve skutečnosti. (Tento vliv se prý dá odrušit analýzou kolagenu, z něhož se zjistí podíl mořské stravy a provede se příslušná korekce.)

Zdroj: Eurekalert

autor Pavel Houser