pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Vyskytuje se například u korýšů-stejnonožců. Tam samičky žijí téměř přisedle, zatímco sameček se stará o toto teritorium. Mnoho samiček jsou ovšem ve skutečnosti maskovaní samečci (zatímco samečci jsou 2krát větší než samičky, podvodníci se přizpůsobí i co se týče tělesných rozměrů), kteří se potajnu páří s ostatními samičkami.
Obdobné převleky byly zaznamenány u asi 120 druhů ryb, u motýlic či ostrorepů.
Jakou podobu na sebe sameček vezme není obvykle dáno geneticky, ale tato strategie se určuje v průběhu života. Někdy lze mezi standardním samečkovstvím a strategií převleku i přecházet. Na úrovni genetické to většinou funguje tak, že sameček má geny, které mu umožňují dosáhnout velké velikosti nebo vytvářet specializované ozdoby či zbraně, ale za nepříznivých podmínek tyto geny vypne.
U stejnonožců je ovšem strategie samečka zadrátovaná natvrdo – v populaci existuje více variant určitého genu a jejich kombinace pak určí, zda jedinec je samec, samička nebo převlékající se samec. Z toho, že žádná z těchto variant natrvalo nepřevládla, lze soudit, že každá je svému nositeli někdy výhodná a někdy zase ne.
Zdroj: Olivia Judsonová: Sexuální poradna dr. Tatiany pro všechna živá stvoření, Argo a Dokořán, Praha 2003
Poznámky:
– Vnucuje se kratochvilná úvaha o tom, zda lidští transvestité uplatňují (třeba podvědomě) podobnou strategii :-). Je to ovšem nápad ve smyslu hříčky, popsané převleky se nevyskytují u druhů, které by člověku byly jakkoliv evolučně příbuzné.
– V živočišné říši jde toto předstírání někdy tak daleko, že podvádějící samečci si dokonce vytvářejí jakési repliky samičích pohlavních orgánů a aby nebyli odhaleni, jsou ochotni podstupovat s dominantními samci pohlavní styk.
– U zmíněných stejnonožců existuje ještě extrémnější verze převleku. Sameček může být ještě menší než samička, a být tak přestrojen za „děťátko“.
