Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

V Riddleyho knize Genom jsou představeny tři hypotézy: mléko mohlo být primárně zdrojem výživných látek, vody nebo vápníku. Následně se testuje, potomci jakých kultur mají jakou schopnost zpracování laktózy. Výsledek dle Ridleyho: platí první hypotéza, mléko není primárně např. náhražka vody, ale potrava.

V knize „Lidé od Čadského jezera“ je pak celá problematika poněkud doplněna:
– Za prvé se zde objevuje ještě čtvrtý faktor – mléko mohlo alespoň v Africe souviset s odolností proti malárii. Mléko je totiž bohaté na vitamín B2 a lidé s jeho nedostatkem mohou být do určité míry chráněni proti malárii; z toho by vyplývala i určitá „protiselekce“, tj. vyplatilo by se mléko nepřijímat, nemít aktivní příslušný enzym laktázu atd.
– Schopnost trávit laktózu i v dospělém věku je údajně výjimečná pro člověka. (Poznámka: co třeba psi a kočky klidně pijící mléko? Působí jim to problémy?)
– Dokonce ale i v oblastech, kde se mléko pije řadu tisíciletí, nejsou v dospělém věku laktózu schopni štěpit zdaleka všichni – ve střední Evropě to má být jen cca polovina populace! To ovšem ještě neznamená, že čerstvé (v kysaných výrobcích je už laktóza rozložená) mléko musí působit nějaké problémy, záleží na zkonzumovaném množství.
– V severní Evropě je procento lidí schopných v dospělém věku štěpit laktózu výrazně vyšší. To by mohlo nasvědčovat (kromě většího problému uživit se zde zemědělstvím), že v severní Evropě mohl příjem mléka souviset i s metabolismem vápníku (nedostatek slunečního svitu-nedostatek vitamínu B12-větší hrozba různých „odvápnění“).
– V oblasti střední Afriky zřejmě platí Ridleyho závěr – mléko je primárně zdrojem energie. Fakt je, že mnohá místní etnika žijí v suchých oblastech, takže nelze vyloučit ani adaptaci na dodatečný přísun vody, totéž by pak mohlo platit i pro pastevce pravěkého a starověkého Blízkého východu. Navíc voda bývá v těchto oblastech riziková – adaptace na trávení mléka mohla mít podobné příčiny jako schopnost snášet fermentované nápoje (i když mléko místního skotu je oproti evropskému obecně velmi tučné; skutečně by mohlo sloužit k zahnání žízně?). Nicméně tento směr úvah se příliš nepotvrdil (lze ovšem třeba uvažovat, že zemědělci zde fermentované nápoje upřednostňovali jednak kvůli dostupnosti, ale také kvůli ochraně proti malárii, která je hrozbou spíše v zemědělských oblastech než v sušších stepích).
– Zajímavé je, že u některých místních etnik (Tutsiové) se schopnost trávit v dospělém veku mléko blíží 100 %.
– Samozřejmě, že pro lepší porozumění problému bychom potřebovali znát detailnější historii zavádění chovu skotu v Africe (ostatní mléčný dobytek zde má menší význam). Není úplně jasné, kdy se zde mléčné hospodaření oblevilo, jakou má vazbu na blízkovýchodní neolitické centrum atd. Archeologické nálezy (i kdyby jich bylo dost) zde nedávají jednoznačnou odpověď – skot mohl být chován jako živá zásobárna masa, nám jde ale o jeho primární využití jako zdroje mléka, což se dnes děje v oblasti Čadu i jinde.

Zdroj: Viktor Černý: Lidé od Čadského jezera, Academia, Praha 2006 a další

autor Pavel Houser