Student World

Nejprve trochu diskuse kolem použité terminologie. Můžeme v tomto případě mluvit o očkování? Očkování znamená ochranu před živými entitami, což prionům asi upřeme – na druhé straně stejně tak očkujeme proti virům a tam nám příslušné slovo přijde přirozené i přes jejich rovněž položivý charakter. Nakonec mluvíme i o nákaze priony (spíše než o otravě) a podobně jako živé entity jsou priony replikátory – „snaží se“ přemotat jiné proteiny na svou vlastní podobu.

Panika kolem nemoci šílených krav už odezněla a fakt není známo, že by se někdo nakazil hamburgerem. Ale zrovna co se týče jelenů, z USA se uvádějí doklady, že zálesákům se konzumace šílených jelenů už opravdu stala osudnou. Problém je také v tom, že zejména jeleni žijící v zajetí jsou v USA chorobou přímo decimováni, ta se přenáší na jeleny divoké i jim relativně příbuzné druhy včetně losů a sobů. Existují obavy, že by se mohly nakazit též krávy nebo jiný domácí dobytek se všemi ekonomickými důsledky takového vývoje.

Povaha vakcíny se bohužel přesně nespecifikuje, nejspíš jde o nějak „oslabené“ toxické priony, protože studie mluví o tom, že v krvi očkovaných zvířat byly detekovány protilátky. Pro vnesení prionů byla zvolena geneticky upravená bakterie salmonella, která způsobila střevní infekci. V genomu měla nějaké „geny pro méně účinný prion“ (?), následně se, nejprve ve střevě, začaly produkovat protilátky.

K podstatnému omezení infekce ani není nutné očkovat všechna zvířata. Nakažení i zdraví mohou žít vedle sebe. Na druhé straně v mnoha případech se nástup choroby tímto způsobem pouze zpomalí.

Výzkumníci dodávají, že priony u člověka nejsou jen kuru/Creutzfeldt-Jakobova choroba, ale někdy se dávají do souvislosti i s Alzheimerem. Možná by se tímto způsobem daly léčit i již počínající prionové změny, krev s protilátkami přece protéká i mozkem.

Ovšem nakazit se salmonellou, dostat do sebe priony a věřit, že jsou snad dost oslabené (když víte, že smrtící mohou být i poté, co je spálíte), o to asi lidé moc stát nebudou. Od popsaného výzkumu je tedy k eventuálnímu využití v lidské medicíně cesta asi ještě opravdu dlouhá.

Zdroj: MedicalXpress.com

autor Pavel Houser