Student World

Co vlastně znamenají pojmy "eugenika" a "dysgenika"? Skrývá se za nimi celá řada možných významů. My dnes začneme vymezením negativním, tedy dysgenikou.

Dysgenika jako vědecká teorie tvrdí, že genetická informace lidského rodu se neustále zhoršuje. Tento proces probíhá objektivně – samozřejmě nikdo není zastáncem dysgeniky v tom smyslu, že by chtěl, aby k něčemu takovému docházelo.
Dysgenika zhruba říká, že ve stavu, kdy pokrok na poli medicíny umožňuje přežít řadě lidí, u nichž by to dříve nebylo možné (přesněji řečeno: samozřejmě nejde o přežití jako takové, ale o možnost rozmnožit se, tj. předat genetickou informaci dál) se celková genetická výbava lidstva neustále zhoršuje. Tento náhled na věc je ještě zesílen skutečností, že porodnost negativně koreluje např. se vzděláním či sociálním statutem. Dochází tedy k něčemu, co by se dalo označit za vymírání elit.

[Poznámka spíše mimochodem: Zhoršováním genetické informace je míněn trend směřující k potlačení vlastností, které se pokládají za specificky lidské – inteligence, etika apod. Věda samozřejmě nedokáže říct, zda lidské vlasnosti jsou lepší než jejich opak, ani zda nějak korespondují např. s mírou subjektivního štěstí jedince, který je těmito vlastnostmi vybaven. Uvádí se často, že děti postižené Downovým syndromem jsou subjektivně šťastné – těžko říct, jak dále s takovouto informací pracovat, "čistá" věda by si neměla nárokovat odpověď]

Co ale dysgeniký proces znamená v praxi? Klesají snad i takové měřitelné veličiny, jako je IQ? Ne tak docela. Současně totiž roste míra vzdělání a množství informací kolem nás. Většina lidí ve vyspělých zemích má oproti minulosti k dispozici také dokonalejší výživu, což se samozřejmě pozitivně projevuje i na vývoji lidského mozku. I za předpokladu, že "genetická inteligence" neustále klesá, pak při měření IQ v řadě případů naměříme opak – jsme v průměru jakoby stále inteligentnějšími. (ve středověku byla značná míra poruch inteligence dána např. nedostatkem jódu)

Zůstávají ovšem minimálně dvě otázky: Má se v tomto případě něco dělat? Zastánci eugeniky říkají, že ano, a jsou svými odpůrci mnohdy označováni za sociální inženýry. Eugenika ovšem existuje v celé řadě variant, k nimž se ještě někdy dostaneme. Na druhé straně – díky jiným pozitivním změnám průměrné IQ stále roste, takže "vše je v pořádku". Ale námitka proti námitce: Takový proces však nemůže trvat do nekonečna, jednou narazíme právě na biologické limity. Ve sporu by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Z hlediska čisté vědy není otázka "má se něco dělat?" samozřejmě úplně relevantní. Věda je spíše o popisu situace a možností než o jejich výběru. Zásadní teoretická námitka proti představě dysgeniky však spočívá v teorii memů. Podle této koncepce by inteligence lidstva nezávisela ani tak na jeho genové výbavě, ale spíše na "stavu kultury" (nebo jak to označit). Z tohoto hlediska by pak fakt, že vzdělaní lidé nemají tolik dětí, nepředstavoval žádný zvláštní problém – obohacovaly by totiž nadále společnost, "memofond" lidstva, svými myšlenkami.
Evoluce memů a genů mohla probíhat již v minulosti v přímém protikladu. Susan Blackmorová dokonce nadhazuje možnost, že vyhynutí neandrtálců (tedy lidí, jejichž velikost mozku přesahovala mozek současného člověka) mohla souviset právě s konfliktem mezi geny a memy. Např. tak, že memy potřebovaly ke svému šíření větší mozky, než bylo pro celý druh biologicky únosné.

(Pokračování zítra)

PS: Cílem této série článku je předestřít spíše možnosti, jež jsou z řady důvodů pokládány za tabu, než navrhovat nějaká "správná" řešení problému. Eugenika může zahrnovat celou řadu metod…

autor Pavel Houser