Student World

 Na severu byl přímo souvislý ledovec, na jih od nás zase zaledněné Alpy. Mohlo to být ale jinak.

Výsledky pylových analýz z našeho území ukazují, že byliny nepřipomínají současnou tundru. Vyskytovala se zde kupodivu i řada druhů teplomilných. V uhlících z ohnišť tehdejších lovců se nacházejí nejen stopy po druzích stromů rostoucích i v zakrslé podobě (hlavně bříza a borovice), ale  i smrk a modřín a v malé míře pak pozůstatky teplomilných stromů – jedle, líska, dub, buk, jilm, habr…
Je pravděpodobné, že pro růst lesů nebyla limitujícím faktorem v glaciálu ani tak teplota, ale spíše sucho (ostatně viz jak daleko rostou dnes lesy na severu ve vlhkém Norsku). Podél vodních toků a na vlhčích/chráněných místech rostly i tehdy lesy; krajina byla velice „rozbitá“ na velmi odlišné biotopy, měla charakter mozaiky. Lesy mohly růst do nějakých 600 m. n. m. i na vlhkých zvacích hor, suché nižší polohy byly naopak travnaté. Mnohé tehdejší lesy nebyly husté, ale spíše „parkovité“ – lidem prostupnost krajiny přirozeně vyhovovala.
Poslední výzkumy ukazují, že ledovec na jih od Skandinávie se zřejmě nacházel jen v nejchladnější fázi poslední doby ledové (cca před 27 až 22 000 lety). Nový nález z lokality Bulhary na jižní Moravě ukázal, že tuto oblast v gravettienu pokrýval les, sice s převahou tajgových jehličnanů, ale i s opadavými listnáči. Podobný obraz dávají nové výzkumy lokalit v Maďarsku nebo ve Slovenském Rudohoří. Přímo v Čechách (Podbaba v Praze, stáří 31 000 let) mezi jehličnany rostla olše a líska. Naopak pro Polskou nížinu asi platí tradiční obraz, tedy step/tundra s keřovitými borovicemi, břízou a jalovcem.
Nejbližší analogií tehdejší středoevropské glaciální krajiny je zřejmě současná jižní Sibiř.
Z toho, že lesy u nás existovaly i v době ledové, vyplývá, že po jejím skončení mohly rozsáhlé oblasti zarůst velmi rychle. U Tuchlovického potoka (Křiviklátsko) je z doby okolo roku 8 000 př. n. l. znám hustý, převážně borovicový prales (stromy se dochovaly, protože se „utopily“ a byly objeveny v rašeliništi).

Petr Pokorný: Neklidné časy – Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí
Dokořán 2011

autor Pavel Houser