Student World

Evoluční biologové se často potýkají s otázkou, jaké mechanismy vedly ke vzniku lidského vědomí. Nicméně je možné se na problém podívat i z druhé strany: Proč se vědomí, které jednou vzniklo, opět nepropadlo do automatismů a instinktivních reakcí?

Filosof David Chalmers vytvořil v rámci myšlenkového experimentu tzv. Chalmerosvy zombie. Jedná se o roboty, kteří v určitý okamžik reagují stejně jako lidé, ovšem všechny činnosti vykonávají jako automatismy, bez jakéhokoliv vědomí.
Z hlediska evoluční biologie platí, že když vědomí vzniklo, muselo nadále přinášet nějakou výhodu. Proč se ale postupně činnosti, pro které bylo potřeba mít vědomí, nepřeměnily na instinkty? Nebylo by to tak jednodušší? (jak z hlediska nutné kapacity mozku, tak i z hlediska rychlosti reakce,která je u automatu samozřejmě mnohem vyšší)
Těžko říct: Buď se prostředí, v němž lidé v pravěku žili, měnilo tak rychle, že příslušný duševní program musel být co nejobecnější (což splňuje právě vědomí). Druhou možností je vysvětlit existenci vědomí sociálně – bylo potřeba proto, abychom si mohli modelovat motivace ostatních lidí. Bytost, která by vědomí postrádala, by možná byla snadno manipulovatelnou – např. lidmi, kteří by do svého konání vkládali náhodné a nic neznamenající signály.

Poznámka spíše na okraj: Poněkud paranoidní je představa, že v řadě případů měl Chlamers pravdu a že kolem sebe skutečně máme pouhé roboty mechanicky a automaticky vykonávající určité úkony. Někdy to dokonce můžeme pozorovat i sami na sobě – reagujeme a komunikujeme, aniž si toho jsme vědomi. Poznají to ostatní?
Poslední, ještě paranoidnější, je pak představa, že k zániku vědomí už opravdu došlo a všichni lidé kolem nás jsou ve skutečnosti automaty. Ztotožňování lidí a věcí se ovšem pokládá za jeden z průvodních rysů autismu…

(Zdroj: František Koukolík: Machiaveliánská inteligence, Makropulos, Praha, 1999)

autor Pavel Houser