Jak vypadá koncepce vědomí přímo v učebnici, respektive ve třetím díle přehledové knihy Umělá inteligence? Autoři zde rozlišující především tři koncepce lidské mysli, které se samozřejmě v té či oné podobě mohou prolínat v řadě mezistupňů: funkcialismus, koncekcialismus a materialismus.
Materialismus v té či oné podobě známe všichni, byť i definic tohoto pohledu na svět existuje nepřeberně. Co další směry?
Funkcioalismus soudí, že v případě systémů jde prostě o vstupy, výstupy a programy, nikoliv o vlastní hmotu. Protože příslušná "výplň" je však nutná i podle funkcialistů, není tento směr nutně v rozporu s materialismem.
Konekcialisté pracují především s pojmem emergence, podle kterého je vědomí sice vlastností mozku jako biologického systému, ale je současně emergentní. Složité struktury se podle konekcialistů takto chovají obecně. Emergentní vlastnosti povstávají samy od sebe, stačí pouze jednoduché prvky a jednoduché vztahy, které pořádají vztahy mezi nimi (zde se dostáváme např. k buněčným automatům). Konekcialisté se funkcionalistů liší mj. i tím, že jejich výklad vědomí nevyžaduje předcházející existenci složitých algoritmů.
Potíž konekcialismu je však se samotným pojmem emergence. Ten má znamenat, že vlastnosti celku nejsou součtem vlastností jednotlivých částí a emergence se pak chápe jako určitý opak mechanického redukcionismu. V tom smyslu, jak přírodní vědě s oblibou podsouvají někteří filosofové, však redukcionistou není téměř nikdo. Jak upozorňuje Richard Dawkins ve Slepém hodináři, to, že živý pták, ač těžší než vzduch, může létat, samozřejmě nevyplývá ze samotných molekul jeho těla, ale spíše ze způsobu jejich zapojení/pospojování/uspořádání (čímž se opět dostáváme k funkcialismu).
Problémem řešení otázek vztahů mysli, vědomí a těla je minimálně to, že příslušné problémy lze řešit na několika rovinách: ontologické (metafyzické, zkoumáme, "jak to je"), gnoseologické (noetické, zabýváme se samotným fenoménem poznání) a lingvisticko-analytické, kdy se zaměřujeme především na to, jakým způsobem o věci vůbec vypovídáme. Poslední rovina problému je přitom zřejmě nejpřístupnější exaktnímu zpracování. Potíž je však v tom, že mnohdy jsou dané otázky řešeny bez deklarace, na jaké úrovni se vlastně probírají.
Cílem tohoto článku nebylo přinášet řešení, ale spíše ukázat základní myšlenkové koncepce a vztahy mezi nimi. Funkcialismus, koncekcialismus a materialismus pravděpodobně obsahují svoji logiku a další teorie v kognitivní vědě budou nejspíš pracovat s jejich kombinací.
Z hlediska praktického je pak zřejmě ještě užitečné odlišit dvě roviny problémů – prvním je snaha o porozumění lidskému mozku, druhým konstrukce systémů umělé inteligence.
(Zdroj: Vladimír Mařík, Olga Štěpánková, Jiří Lažanský a kolektiv: Umělá inteligence 3, Academia, Praha, 2001)
