Student World

V průběhu evoluce můžeme zaznamenat jako jeden z významných trendů nárůst velikosti organismů. Proč k němu dochází?

Na jednu stranu zde existuje princip zdi. Organismy o mnoho menší než současné bakterie zřejmě nemohou existovat, je tu nějaká minimální velikost, do které se musí vejít buněčná mašinérie. Proto na počátku evoluce mohly změny velikosti probíhat jen jedním směrem. Nicméně zvětšování postupovalo i mezi mnohobuněčnými živočichy; samozřejmě s výjimkami včetně třeba občasného návratu k jednobuněčnosti.
Nejpřesvědčivější vysvětlení celého trendu je zřejmě „ekologické“. Pro největší organismus existuje úplně volná nika pouze směrem nahoru (byť v rámci vnitrodruhové konkurence nic nebrání ani selekci ve prospěch menších forem). Navíc u těch organismů, kde funguje pohlavní výběr a souboje mezi samci, existuje další důvod preference velikosti.
Další výhody? Mnohobuněčný organismus může do větších vzdáleností rozšiřovat své spory/pohlavní buňky/potomstvo. Více buněk dokáže vyloučit větší množství enzymů; v některých případech existuje určitá prahová hranice stravitelnosti – není to tedy tak, že by milionkrát menší organismus stihl strávit milionkrát méně živin, ale nedostane se k vůbec žádným. Nakonec vznik mnohobuněčnosti mohl souviset i s kyslíkem – jednak tím, že kyslík ji vůbec umožnil (neexistují mnohobuněčné anaerobní organismy), dále zde ale mohl fungovat i mechanismus, že když byl pro první organismy kyslík jedovatý, začaly se jednotlivé buňky organizovat do shluků, kdy ty vnitřní byly chráněny.
U soubojů mezi velmi malými organismy záleží na velikosti i prostě tím způsobem, že větší organismus nemůže být pohlcen menším. Některé jednobuněčné řasy v přítomnosti „predátora“ vytvářejí lepkavou látku, která buňky drží při sobě. Shluky jsou pak příliš velké, než aby je například nějaký prvok dokázal zkonzumovat.
Bonner na základě těchto případů přímo tvrdí, že velikost organismu je hlavním předmětem selekce.
Nicméně vyvstává otázka, jak je tedy možné, že po dinosaurech už nevznikly srovnatelně velké suchozemské obludy; jakoby se růst velikosti suchozemských organismů v určitém okamžiku zastavil. Snad zde hraje roli jiný metabolismus savců (teplokrevný živočich určité velikosti by se nejspíš „uvařil zevnitř“ – tím bychom se ale vraceli k věčné otázce, zda i dinosauři nebyli teplokrevní).
Viz také: Velikost savčích predátorů je omezená?
Snad od kolapsu na konci křídy ještě neuplynul dostatečný čas, aby takové organismy postupně vznikly. Snad byl ekosystém v druhohorách prostě bohatší oproti tomu třetihornímu a podle některých názorů je bez ohledu na vznik inteligentních bytostí už třetihorní život vlastně úpadkem (třeba v důsledku klimatických proměn).
Nakonec to může být evoluční náhoda, která o ničem zvlášť nevypovídá; v moři je dnes plejtvák zřejmě největším organismem, co kdy existoval. Na souši zase možná současné sekvoje předčí největší druhohorní stromy.

Zdroj: John Tyler Bonner: Na velikosti záleží, Mladá fronta, Praha 2008 a další

Viz také:
Malí přežívají lépe? (proč ve čtvrtohorách vymírali hlavně větší savci)
Evoluce na ostrovech: ke zprůměrování velikosti nedochází (co se děje na ostrovech, že zde máme minilidi-hobity a obří krysy)

autor Pavel Houser