Student World

Cichlidy (sladkovodní ryby) jsou ve Viktoriině jezeře zastoupeny mnoha různými druhy. Co je ale zajímavé, samotné jezero je zřejmě staré přibližně 250 tisíc let. Pokud k rozvětvení došlo až po vzniku jezera, můžeme tedy de facto pozorovat přímo vznik nových druhů…
Takové pozorování nemá význam pouze z hlediska studia ryb, ale i pro diskuse o evoluci jako takové. Častou námitkou ze strany kreacionistů totiž je, že "vznik nového druhu ještě nikdo nikdy neviděl na vlastní oči". Zdá se tedy, že ona adaptivní radiace není termínem metafyzickým, ale přece jen je možné ji pozorovat i na vlastní oči – a to právě ve Viktoriině jezeře.
Všechny cichlidy Viktoriina jezera k sobě mají podstatně blíže než příbuzné rybí druhy z okolních afrických jezer. Jsou tedy zřejmě potomkem jediné malé populace, která pronikla do Viktoriina jezera až po jeho vzniku a dále se zde dělila.
Zajímavé přitom je, že u cichlid můžeme pozorovat pestré spektrum druhů a poddruhů, kdy např. A se může křížit s B a B s C, ale A s C již nikoliv. Větší či menší rozdíly existují i na úrovni životního stylu těchto ryb. Rozdíly v mitochondriální DNA u cichlid jsou přitom ještě menší než u současných lidí – to znamená, že k radiaci došlo zřejmě před ještě kratší dobou, než je oněch 250 000 let, kam se datuje vznik jezera. Cichlidy možná patří do skupiny druhů, které podléhají evolučním změnám zvlášť rychle.
Zajímavé přitom je, že za podmínku vzniku nových druhů se často pokládá geografická izolace (aby nemohlo docházet ke zpětnému míšení v době, kdy to rozdíly ještě umožňují) – což v případě Viktoriina jezera logicky neplatí. Je však možné, že určité náznaky izolace by se mohly objevit i zde – pobřežní mělčiny mohou být například od sebe odděleny oblastmi hluboké vody, které předkové dnešních cichlid nevyhledávaly. Populace jednotlivých mělčin se tak mohly vyvíjet relativně nezávisle na sobě.

(Zdroj: Edward Wilson: Rozmanitost života, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1995)

autor Pavel Houser