Mezinárodní konsorcium sídlící v Itálii koordinovalo projekt, v rámci kterého byl přečten genom odrůdy vinné révy Pinot Noir. Vedoucím projektu byl Riccardo Velasco z Agrario di San Michele all’Adige.
Vinná réva má 19 párů chromozomů, celková délka sekvence je přes 500 MB (megabází), genů bylo identifikováno asi 30 000. Spolu s jaderným genomem byla sekvenována také DNA chloroplastů. Ta bude zřejmě hodně příbuzná mezi všemi odrůdami révy, protože je prakticky identická s tou, která byla nezávisle získána před rokem. K dispozici je již také rozsáhlá knihovna variant jednotlivých genů (respektive jednonukletidové polymorfismy, SNP).
Kultivary vinné révy se rozmnožují téměř výlučně nepohlavně, řízkováním a roubováním. Preference nepohlavního množení jednou vyšlechtěných odrůd je logická (nehledě k tomu, že domestikované révě se ze semínek moc růst nechce), důsledkem je ale značná genetická stejnorodost, která se zase projevuje rizikem ničivých epidemií (i zde v ČR máme řadu míst, kde byly vinice, než je cosi vyhladilo, třeba révokaz v 19. století). Znalost genomu by samozřejmě měla umožnit získání relativně odolných verzí odrůdy, které by si ovšem zachovaly chuťové vlastnosti – tj. je potřeba, aby se nezasáhly geny kódující enzymy odpovědné za reakce produkující např. vonné látky. Řada identifikovaných SNP má zřejmě jako fenotypový projev právě odolnost k chorobám. Nadějné je také křížení domácích odrůd s divokou vinnou révou, která podobnou zhýčkaností obvykle netrpí.
V dnešní době přibývá sekvenovaných druhů jako na běžícím pásu, takže o žádnou senzaci nejde. Vinařství je ale samozřejmě obrovský byznys, genom vína by mohl posloužit i jako modelový příklad při studiu genetiky ovocných stromů.
Na závěr: dává nám znalost genomu vína nějaké detailnější znalosti o evoluci jednotlivých odrůd vína, o počátcích jeho pěstování apod.? Odpověď na tuto otázku v původním článku bohužel chybí.
Zdroj: ScienceDaily
