Student World

Konrad Lorenz se domnívá, že pes je mezi domácími zvířaty jediné, které můžeme označit za přítele. K domestikaci psa, ať už z vlka či z šakala, došlo zřejmě zcela dobrovolně…

Dobrovolně se k člověku přidala zřejmě i kočka, tu však dodnes údajně není možné označit za domácí zvíře v pravém slova smyslu. Totéž platí pro další zvířata, která byla spíše "zajata" a fungovala v roli živých zásobáren masa.
Naproti tomu pes se k člověku přidal dobrovolně. Jaké mohly být jednotlivé kroky tohoto procesu?

– vlci či šakali sledují tábořiště lovců mamutů a živí se odpadky; člověka nenapadají.
– lidé jsou rádi, protože "psi" je upozorní na přicházející velkou šelmu či agresory a řad lidí.
– smečka psů přestává člověka při lovu sledovat, ale začíná běhat "před ním". Stopují a staví zvěř. Psi se nebojí ani velkých zvířat, která z dálky obtěžují, když vědí, že jsou lidmi "jištěni".
– smečka psů začala místo nejsilnějšího psa uznávat za vůdce určitého člověka (tato vlastnost je při domestikaci důležitá – lépe lze ochočit zvířata, jejichž skupiny mají jasnou hierarchii; člověk se pak může postavit do jejího čela).
Samozřejmě zůstává i jakýsi dominantní pes, například psí spřežení táhnoucí sáně má stále svého "vůdce". Téma vztahů mezi psy v takovém spřežení je dobře zachyceno například v díle Jacka Londona.

(Zdroj: Konrad Lorenz: Hovořil se zvěří, s ptáky a rybami, Granit, Praha, 1998)

Abychom odpověděli na otázku položenou v titulku článku: Lorenz se domnívá, že pes je spíše ochočený šakal. Vlčí krev se mezi psy dostala až nepřímo, občasným křížením divokých či polodivokých vlků a domácích psů. Za ochočené vlky lze zřejmě prohlásit pouze severoamerická plemena typu malamutů a eskymácké psy, nikoliv však ovčáky/vlčáky.
Oba typy psů se poněkud odlišují povahovými vlastnostmi, jde však spíše o spojité škály než jasné předěly (navíc psi již samozřejmě vykazují značnou dávku individuality).
Mimochodem, u domácího psa funguje stejně jako u člověka značná neotenie. Domácí pes je, především co se týče chování, po celý život podobný mladému vlkovi či šakalovi. I tím se vysvětluje míra příchylnosti, kterou pes dává najevo svému pánovi.

Poznámka:
Genetické testy však naopak svědčí o tom, že předkem psa byl vlk – viz článek, který jsme nedávno na toto téma již publikovali:
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/FC39169939B090B4C1256D2C005508EA
Je ted možné, že Lorenzova představa je již zastaralá a vyvrácená.

autor Pavel Houser