Raymond Coppinger přišel s překvapující teorií, podle níž domestikace psa nebyla totiž výsledkem umělého výběru, alespoň v první fázi ne. Vlci se začali domestikovat částečně sami. Ještě před vznikem domácího psa se objevili „vlci-vometáci“, kteří už mohli připomínat současné voříšky/toulavé psy. Namísto aktivního lovu se čím dál více věnovali poněkud santusáckému životnímu stylu, asi jako řada psů v současném třetím světě. To znamená konzumaci odpadů a mršin, lov spíše individuální než ve smečkách (a tedy nikoliv velkých zvířat).
Vlci jsou přirozeně mrchožrouti také a snědí více myší než jelenů. Hlavní rozdíl spočíval ovšem v útěkové vzdálenosti. Předkové psů k sobě nechávali člověka mnohem více přiblížit. Byla to typická strategie „něco za něco“. Lidé produkovali velké množství zbytků, které vlčí zuby a žaludek ještě dokázaly sežrat, současně však hrozilo, že sežerou i vlka. „Smetištní“ strategie mohla být oproti klasické vlčí celkem úspěšná, nebo alespoň dokázala koexistovat vedle ní, když se příslušné niky od sebe čím dále víc vzdalovaly. Menší strach z člověka vlastně odpovídal větší krotkosti.
Teprve těchto „vlků“ se pak ujali lidé a začali je umělou selekcí šlechtit do celé plejády současných psích plemen.
Zdroj: Richard Dawkins: The Greatest Show on Earth: The Evidence for Evolution, Free Press 2009
Poznámky:
– Chování současných vlků je nejspíš výsledkem opačné selekce, tj. intenzivního lovu s použitím střelných zbraní. Před 15 tisíci lety nemuseli mít a nejspíš ani neměli z člověka zdaleka tak intenzivní strach.
– Pokud egyptský šakal je ve skutečnosti vlk a ne pravý šakal, ukazuje to, že vlci mohou vypadat různě. K první domestikaci došlo někde ve východní Asii nebo na Blízkém východě, ne na severu. Tito vlci mohli také připomínat spíš šakaly a voříšky než 70kilové vznešené vlky polární.
– Mohou snad dnešní toulaví psi být zčásti i potomky této „polodivoké“ formy, tedy nebyli nikdy domestikováni v pravém slova smyslu?
– Zajímavá by byla verze, kdy by se s člověkem v určité fázi domestikace bavil pouze nejodvážnější vlk, např. alfa. Ostatní by poslouchali alfu, ne přímo člověka, s nímž by de facto nekomunikovali. Takhle údajně fungují někteří eskymáčtí a indiánští saňoví psi, šéf je jakýmsi tlumočníkem mezi člověkem a zbytkem smečky (ovšem co když přijde o život? komunikovat s člověkem bude muset být ochoten i někdo ostatní; nebo snad verze, že by alfa pes ostatním v přístupu k člověku naopak sám bránil?)
– Zajímavá byla asi také selekce psích plemen, které začaly vlka vzhledem druhotně připomínat (německý ovčák, malamut…)
