Student World

R.A. Raff přišel se zajímavou hypotézou o původu různých skupin mnohobuněčných organismů. Vyšel z toho, že v průběhu morfogeneze existuje jistá fáze, kterou mají prakticky všichni mnohobuněční živočichové podobné – a to bez ohledu na konečný tvar.

Ontogenetický vývoj by šlo jistě interpretovat podle Haeckelova zákona (ontogeneze jako opakování fylogeneze – mimochodem, platnost tohoto pravidla je pouze velmi přibližná). Raff a Davidson se však podívali na problém ještě trochu jinak a výsledkem je následující koncepce: Nejde o opakování vývoje, ale spíše o společné uzlové body, ke kterým lze potom přidávat další fáze "z obou stran".
Evolučně příbuzné druhy tak mohou sdílet jedno životní stádium. Druh A k němu ale dospěje přes larvální fázi, druh B rovnou. Naopak druh B může klidně pokračovat dále (např. obratlovci/strunatci jsou jakoby pláštěnci, kteří se nestačili "usadit" a dospět do konečné přisedlé fáze – nicméně jedno ze společných ontogenetických stadií je evolučně spojuje; naproti tomu ostnokožci se stihnou z dvojstranně souměrné "strunatčí" larvy v průběhu dalšího života přeměnit na živočichy se symetrií paprsčitou apod.). I druhy takto odlišné je dokonce možné uměle mezidruhově zkřížit a výsledkem jsou životaschopní jedinci.

Původ "vnější" diferenciace živočichů leží v kambriu či krátce před ním – z hlediska genetického může být samozřejmě rozdělení stromu mnohem starší. Jak došlo k tomu, že z poměrně "malých beztvarých chumáčů rosolu" vzniklo takové bohatství forem?
Možná takto: Poté, co organismy splnily svoji rozmnožovací úlohu, docházelo u nich ještě před smrtí k růstu do "šířky a krásy". Protože se stačili rozmnožit, proti tomuto bobtnání forem nijak nepůsobila selekce.
V jednu chvíli se však ten který kmen vždy náhle dokázal rozmnožovat i ve stadiu "pozdním" a výsledkem bylo, že tato fáze vývoje se zafixovala i geneticky. Původní formy zůstaly jako larvální stadia (mnohdy existující pouze v rámci embryogeneze). Zajímavé přitom je, že dospělé tělo nevznikne z larvy jako takové, ale často vyroste pouze z několika buněk jako jakýsi pupen nebo klon.

(Zdroj: Anton Markoš: Tajemství hladiny, Vesmír, Praha, 2000)

Každopádně se jedná o zajímavý příspěvek k fenoménu kambrické exploze, která byla např. podle Goulda tou nejpodivnější věcí v průběhu celé evoluce.
Další vývojové mechanismy, které mohly působit: Náhlá diferenciace a fakt, že se souběžně objevili živočichové s pevnými schránkami, mohlo souviset i se selekcí vyvolanou objevením dravých organismů (ale jakých?). Exploze v kambriu mohla souviset i s klimatickou změnou, stavba pevných schránek pak konkrétně i se změnou složení oceánů a nutností detoxikovat vápník – kostra či schránka byla tedy zřejmě původně čímsi na způsob odkladiště.

autor Pavel Houser