Takhle jednoduchá metoda může samozřejmě těžko dávat přesné výsledky a mohli bychom se nad ní pousmát. Ironické ovšem je, jak to dopadne, pokud se o stejný postup pokusíme prostředky moderní genetiky. Yurii Aulchenko, genetik z Erasmus University Medical Center v Rotterdamu, se pokusil o stejnou prognózu na základě našich současných znalostí genetických variací. Analýzou genetických variací desetitisíců lidí se vědcům již dříve podařilo stanovit 54 markerů, které by měly korespondovat s výškou člověka. Pak vzali nový vzorek více než 5 000 Holanďanů a po stanovení těchto markerů se pokusili stanovit jejich celkový genetický profil a z něj spočítat jejich výšku (opět s korelací na pohlaví, věk atd.).
Výsledky s realitou příliš přesně nekorespondovaly. Co je horší, když se použila Galtonova metoda, vycházelo to mnohem lépe – samozřejmě v tomto případě už nějaké výšky byly k dispozici. Neznamená to, že by výška člověka nebyla do značné míry určena geneticky (takovou dědičnost předpokládá i Galtonův model), ale že spíše nevíme, jaké geny konkrétně se na tom podílejí, jaký z nich má větší vliv než jiný, jak spolu tyto geny interagují atd. Na rozdíl třeba od barvy očí je výška zkrátka řízena velkým počtem genů. Mendel měl štěstí, že při svém zkoumání barev květů zrovna narazil na jednoduchý případ…
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
Samozřejmě, že na výšce člověka se podílí i celá řada dalších faktorů, třeba výživa. Generace lidí narozených za války nebo krátce po ní bývají nižší než jejich rodiče i děti. O to ale tady nejde, protože ani jeden z porovnávaných modelů se tento vliv nesnaží zahrnovat; oba modely jsou „genetické/biologické“, takže porovnáváme srovnatelné.
Sir Francis Galton byl jeden z geniálních a univerzálních vědců viktoriánské éry (příbuzný Charlese Darwina, mj. objevil identifikaci podle otisku prstu).
