Falklandského vlka, tedy psovitou šelmu žijící na těchto ostrovech, popsal už Darwin. Bohužel se jedná o mezitím vymřelý druh, protože jeho zájmy byly protichůdné se zájmy místních chovatelů ovcí a šelma byla hubena také obchodníky s kožešinami. Dodnes zbývá jen několik exemplářů v muzeích.
Darwin na falklandském vlkovi demonstroval, že druhy nejsou neměnné entity – popsal rozdíly, „poddruhy“ vlků z různých částí ostrovů. To ale není z dnešního pohledu zdaleka nejzáhadnější. Některé z těchto ostrovů jsou až 480 kilometrů od jihoamerické pevniny a není tedy jasné, jak se vlci na Falklandy dostali. Nadto se jednalo o jediného savce žijícího původně na ostrově, nebyly zde ani myši či něco podobného.
Záhadou bylo nejen to, jak se vlci na ostrov dostali, ale i taxonomické zařazení této šelmy. Šlo o tvory velikosti kojota, ovšem zavalitější, se srstí do červena trochu jako mají lišky. Teorie se různily, konkurenční hypotézy předpokládaly, že jde o potomky kojota, lišky nebo dokonce i domestikovaného psa indiánů (viz také: Černí vlci v Americe jsou potomky domácích psů).
Graham Slater z University of California v Los Angeles a jeho kolegové nyní napsali do časopisu Currnet Biology článek, podle něhož žije vlk na ostrovech už asi 70 000 let a dostal se tedy do Ameriky dávno před prvními lidmi. Tím je vyloučena možnost jeho „psího“ původu. Nejpravděpodobnější je, že falklandský vlk měl posledního společného předka s vlkem hřivnatým (manned wolf, Chrysocyon brachyurus, viz obrázek). Ten žije v řadě zemí Jižní Ameriky dodnes. Lze ho mimochodem potkat i v našich zoologických zahradách, vypadá jako cosi mezi vlkem a liškou.
Falklandský vlk byl ovšem oproti dnešním hřivnatým vlkům mj. robustnější.
Zdroj: Eurekalert
Obrázek: Zdroj Wikipedia, licence obrázku GFDL
Poznámky:
– Čím se ale vlci na Falklandách původně živili?
– V angličtině se jako wolf často označuje libovolná psovitá šelma (red wolf, rudý vlk – česky ovšem spíše dhoul apod.; dhoulové jsou mimochodem tvorové, co v Kipplingově Mauglím bojovali v Indii s „pravými“ vlky). Ostatně zčásti to tak funguje i v češtině – viz např. i název vlk hřivnatý, někdy též „pes hřivnatý“.
