Student World

Lidé a vlastně všichni živočichové jsou na první pohled osově souměrní. Jenže — není to tak jednoduché. Určitá asymetrie existuje na úrovni motorických funkcí (pravá levá ruka), v lidském mozku a konec konců i na úrovni dalších vnitřních nepárových orgánů (srdce apod.). Jak se to tedy s onou osovou symetrií vlastně má?
Na úvod stojí zmínit poměrně neznámého biologa Portmana, který operoval "smyslem pro krásu" u živých organismů. Výsledkem toho je i snaha jevit se souměrně a proto na neuspořádaném vaku vnitřních orgánů vznikla struktura, která navenek působí "estetičtěji". Konstrukce je to zajímavá, ovšem ne biology odchované představou evoluce a boje genů působí dosti nevěrohodným dojmem. V rámci neodarwinismu jsou tedy Portmanovy názory pokládány za dosti svévolné. Alternativní výklad by mohl tvrdit, že třeba párové orgány odpovídají prostě vlastnostem našeho časoprostorového kontinua :-). Je výhodnější mít dvě ruce, než vlastnit pouze jednu a neustále se otáčet. Prostorová asymetrie každopádně existuje díky gravitaci, která působí jedním směrem. Mikroorganismy zase mohou rozlišovat směry dle působení Coriolisovy síly či různých dipólových momentů zemského magnetického pole.
Až téměř "mystický" charakter má hypotéza (respektive spíše analogie), která upozorňuje na to, že základem živé tkáně jsou opticky aktivní látky. Stavební jednotky cukrů jsou pravotočivé (D), aminokyseliny zase levotočivé (L).
V živočišné říši existují i extrémní případy asymetrie. Příkladem je platýs, který většinu života leží na boku na mořském dně. Z tohoto důvodu má logicky vyvinuté oko rovněž na jedné straně.
To ale není jediná zajímavost pravé a levé strany. Ukázalo se např., že lidé obvykle dokáží odlišit zrcadlově převrácený tisk neznámého obrazu (portrét, tvář) od originálu.

(pokračování někdy příště)

autor Pavel Houser