V případě ediakarské fauny se předpokládá, že tehdejší organismy nelze v podstatě zařadit do žádné dnes existující skupiny a že tedy tehdejší mnohobuněční živočichové ještě v prekambriu beze stopy vymřeli. Je to opravdu tak?
Pokud se někdy podíváte na obrázky fauny Ediacara (respektive obdobných společenství z jiných částí světa, např. fauna Vend), obvykle zde můžete identifikovat medúzy. Na rozdíl od současných medúz, které mají čtyřčetnou symetrii, se však otisky (tehdejší organismy měly obecně měkká těla bez mineralizovaných schránek, proto jsou otisky tím jediným, co po nich zůstalo – mimochodem malý zázrak, že se vůbec dochovaly a dokonce na více místech) disků z období prekambria vyznačují symetrií tříčetnou. Jiné pozůstatky z ediakarské doby bývají srovnávány se současnými korály-pérovníky, s červy či dalšími členovci nebo s mořskými houbami – opět ale bez přesvědčivějších důkazů, nálezy jehlic hub z prekambria jsou například velmi problematické.
Nakonec tedy nevíme, jaký z tehdejších tvorů stál u kořene dalších evolučních linií. Nebo snad museli mnohobuněční živočichové vzniknout po konci fauny Ediacara znovu (to se pokládá přece jen za extrémní pohled na věc).
A aby nejasností nebylo málo – v poslední době se objevily nálezy připomínající ediakarskou faunu, které bývají datovány až do středního kambria. Takže je možné i to, že ediakarská a kambrická fauna existovaly po určitou dobu paralelně a s často diskutovaným velkým prekambrickým vymíráním to nemusí být nijak horké…
Zdroj: Martin Košťák: Dávný svět zkamenělin, Granit, Praha, 2004 a další
