Student World

Sexuální deviace je tématem zajímavým nejen pro pacienty či terapeuty, ale jde současně o vděčné konverzační pro širší veřejnost. Sexuolog Petr Weiss přináší ve své monografii shrnutí celé problematiky a ač jde o odborný či populárně odborný text, místy se jedná o literaturu spíše humoristickou.

V první části se zabývá klasifikací deviací. Po pokusu řešit věčnou otázku “co je a co není normální” následuje výčet všech různých “-filů”. Druhá část se pak zabývá modely, které ke vzniku deviací vedou. Na celou problematiku se samozřejmě můžeme podívat z několika úhlů – něco jiného bude tvrdit evoluční biologie a genetika, zásadně jiný pohled nám poskytne psychoanalýza, behaviorismus, neurochemie či spíše ideologické modely, které mají co do činění s feminismem. Přitom především výklad smyslu deviací z evolučně-biologického hlediska by samozřejmě vydal na celou samostatnou knihu.
Ve třetí části přijde na řadu diagnostika deviací (např. “falometrické metody”) a terapie. Mají být devianti izolovaní od ostatních pacientů? Kdy má smysl kastrace, kdy farmakologická léčba a postačí pouze psychoterapie? Autor se nesnaží stavět do popředí sám sebe a své představy a koncepce, spíše podává výčet názorů dalších odborníků.

Čtenářsky nejatraktivnější první část je rozdělena na deviace v aktivitě a v objektu této aktivity. Následuje pak známý výčet voyerismu, fetišismu a dalších odchylek. Text je přitom doprovázen kazuistikami a řeč přijde i na výstřednosti poměrně exotické a minoritní. Erotografomanie například obnáší dosahování vzrušení při psaní erotických dopisů, klysmafilie je zaměřena klystýry. Kleptofil se ukájí tím, že potenciálním partnerům/rkám krade věci. Nekrofilům “někdy k uspokojení stačí i simulace atmosféry úmrtí a pohřbu prostitukou ležící v rakvi”. Kromě klasických pyromanů existují i pyrofilové, kteří tímto způsobem dosahují sexuálního vzrušení.
Některým údajům se až nechce věřit, prý 8 % mužů a 5 % mělo alespoň jednorázovou sexuální zkušenost se zvířetem.

Ačkoliv nechci celý problém zlehčovat (deviace nejsou jen úsměvnou hrou, ale ztěžují život svým nositelům – a v některých případech vedou i k násilnému chování vůči okolí), přesto se pokusím zakončit recenzi lehce s nadhledem. Minimálně se mi zdá, že autor se snažil udělat si stylizací textu sám sobě radost. Podle všeho se mu to podařilo a jemný až podprahový humor knihy může být zajímavý i pro člověka, který se z odborného hlediska o léčbu sexuálních deviací nijak nezajímá. Inspiraci zde každopádně (pomineme-li začínající sexuální devianty :-)) mohou najít spisovatelé a lidé vyhledávající absurdní humor či bizarnosti všeho druhu.
Třebaže primárním cílem bylo jistě podat přehled o oboru a vytvořit odborný text, především četba první části je velice úsměvná. Právě kombinace odborného žargonu se sexuální tematikou čtenáře pravděpodobně silně pobaví.
Víte třeba, že voyerové si vybírají povolání a koníčky, “které jim poskytují zvýšenou příležitost k realizaci deviantních potřeb a současně i možnou racionalizaci chování při eventuálním přichycení”. “Většina voyerů zahajuje svou deviantní kariéru už před 15. rokem věku”. Epizoda ze života sadisty: “Někdy ji přivázanou polil vodou a poté plácal plácačkou na mouchy”. A tak dále.
Poznámka neodborníka: Snad by tedy stálo za to zkusit rozdělit deviace a kazuistiky na spíše úsměvné a bizarní a na ty opravdu tragické, které mohou mít vyústění třeba až v sexuálně motivovaných vraždách.

Vzhledem k počtu stran je cena knihy poněkud vyšší, za což však může především pevná vazba – nejde o dnes na knižním trhu převažující paperback.

(Petr Weiss: Sexuální deviace, Portál, Praha, 2002, 351 stran, 492 Kč, podrobnosti a on-line objednávka na http://www.portal.cz)

autor Pavel Houser