Student World

—opět páteční přetištění jednoho staršího článku

Jared Diamond se v rámci svého evolučně-biologického pohledu domnívá, že by to mohl být důsledek tzv. „handicap strategy“, neboli něco podobného pavímu ocasu či chování antilop, které záměrně provokují lvy.

Handicap strategy, kterou poprvé zformuloval už v 70. letech izraelský biolog Amotz Zahavi, vychází z toho, že jedinci nějakým „úmyslným“ znevýhodněním dokumentují potenciálním sexuálním partnerům, konkurentům stejného pohlaví či predátorům své výjimečné schopnosti.
Dlouhý paví ocas tedy říká něco ve smyslu:
„Podívej, já jsem tak dobrý, že ani takhle se nezapletu do keřů a nechytí mě liška.“
Antilopa tančící v blízkosti lva signalizuje (lvu, ale i antilopákovi):
„Mohu si dovolit se k tobě přiblížit a stejně ti díky svým rychlým nohám uteču.“ (A přeneseně „tvé dcery by mohly také hodně rychle utíkat lvům“.)
Podobně alkoholik či narkoman signalizují:
„Já mám tak kvalitní játra/ledviny/mozek, že si mohu dovolit vypít deset piv a stejně neumřu a dokonce dokážu dále artikulovat, byť s obtížemi…“

Diamond přitom uvádí i jednu skutečně kuriózní závislost: Jeho indonéský přítel Ardy Irwanto pil každý měsíc před spaním šálek petroleje. Patřil totiž ke klanu bojovníků kung-fu, kteří si tímto způsobem dokazovali svoji kondici (podle Diamonda přitom tento očividně škodlivý zvyk nepůsobil Irwantovi žádnou zjevnou újmu a ráno se budil veselý jako vždycky).

Zdroj: Jared Diamond: Třetí šimpanz, Paseka, Praha, 2004

K Diamondově výkladu lze ovšem dodat řadu pochybností:
– Zahaviho teorie není zcela přijímána. I u „estetických“ vlastností typu pavího ocasu proti ní existují závažné námitky. Samice by sice mohla preferovat samce s dlouhým ocasem, který si ho „může dovolit“ kvůli svým jiným vynikajícím vlastnostem. To by však předpokládalo, že tyto vlastnosti budou více děditelné než zřejmá nevýhoda – neohrabaný ocas. Zdá se však, že pravdou je opak, různé ozdoby jsou zřejmě kódovány spíše menším počtem genů než komplexní vlastnosti (jako imunitní systém, rychlost…). Samice preferující samce s dlouhými krásnými chvosty by pak klidně mohly mít syny s chvosty, ale bez dalších výhod. I proto se vznik samčích ozdob vesměs vysvětluje jinými mechanismy, nejčastěji prostě náhodným posunem s kladnou zpětnou vazbou.
– Ve skutečnosti je možná chybné hledat jediný mechanismus pro užívání tak různorodé skupiny, jakou představují návykové látky. Taktéž zde mohou hrát velkou roli individuální odlišnosti – každý prostě (například) pije z trochu jiných příčin, každému to přináší něco trochu jiného. Některé látky jsou škodlivé obecně, některé pouze při nadužívání (alkohol). I zde by mechanismy měly zřejmě být odlišné. Někdy snad opravdu konzumujeme, abychom ostatním cosi dokazovali, někdy nám to „prostě chutná“.
– Standardní evoluční výklad příjemnosti alkoholu by mohl vycházet prostě z toho, že je to zdroj energie. Bylo by taktéž neefektivní kvůli tomu přestat jíst nakvašené ovoce. V minulosti, především po vzniku zemědělství a hustě osídlených městských aglomerací, byly fermentované nápoje také zárukou určité infekční nezávadnosti (na rozdíl od například říční vody). Proto bylo užitečné, aby nám alkohol chutnal; to, že konzumace může mít dnes a v některých případech efekt opačný, je z evolučního hlediska irelevantní. Jsme prostě adaptováni na trochu jiné podmínky.
– Naše obliba syntetických látek by pak byla pouhou shodou okolností. V evoluci se s nimi naši předkové nikdy nesetkali a je jen vedlejší efekt, že něco jsou pro nás jedy a něco látky vnímané jako příjemné (a něco jedy vnímané jako příjemné).

autor Pavel Houser