Až zhruba do doby před 1 milionem let obývala jižní a východní Afriku pestrá čeládka hominidů – kromě našich předků nebo tvorů alespoň patřících více či méně k rodu Homo zde žili také původní „gracilní“ australopitékové, robustní australopitékové (parantropové) a leccos dalšího. Před zhruba 1 milionem let ale kromě našich předků ostatní hominidé vymřeli.
Z jakých důvodů k tomu došlo? Možností je několik, buď je naši předkové postupně vylovili, nebo je alespoň vytlačili ekologicky. A nebo byli parantropové příliš specializovaní a nedokázali se přizpůsobit například nějaké klimatické změně – tahle teorie byla přiměřeně nekontroverzní, „mírná“ a navíc odpovídala představě parantropů jako trávožroutů. Antropologové z University of Colorado a University of Utah nyní přišli s novými pohledy na tuto otázku.
Vědci na základě analýzy skloviny zubů starých asi 1,8 milionu let druhu Paranthropus robustus (nalezených v jihoafrickém Swartkransu) dospěli k závěru, že o „sekačku na trávu“ v jeho případě rozhodně nešlo. Strava paranthropů byla mnohem pestřejší, zahrnovala ovoce, semena, ořechy, traviny, třtinu a snad i maso. Jednotlivé složky potravy (podle toho, zda jde o C3 nebo C4 rostliny) totiž v zubech zanechávají různý poměr mezi izotopy uhlíku C12 a C13, na což se právě zaměřila současná analýza.
Nové výsledky byly umožněny pokrokem v analytických metodách, které umožnily vydobýt tyto informace i z malých a různě poškozených vzorků (byť parantrhropus měl zuby relativně velké). Zatímco dříve by se musela sklovina před analýzou ze zubu odvrtávat, nyní se ji podařilo získat nedestruktivním použitím laseru.
Výsledkem je zjištění nejen o celkové variabilitě potravy druhu, ale i jak se měnila strava jednoho jedince v čase. Ze zjištění vyplývá, že parantropové obývali prostředí různého typu a že se jejich skupiny také během doby pravděpodobně stěhovaly (třeba i sezónně) mezi zalesněnými a savanovitými terény. Relativně větší poměr C13 oproti „normálnímu“ izotopu C12 svědčí pro převahu stravy z rostlin C4, které odpovídají savaně – a naopak.
Změna diety tak nejspíš provázela lidskou vývojovou linii de facto už od jejího oddělení od té šimpanzí a v rámci této linie byla celkem univerzální.
Jednotliví parantropové se lišili tělesnými proporcemi, všichni ale chodili po dvou a jejich inteligence (odhadovaná podle poměru velikosti mozku k celému tělu) jen mírně převyšovala šimpanze. Kamenné (a podle všeho ani kostěné) nástroje nevyráběli.
Nové zjištění každopádně zpochybňuje verzi, že by parantropové jako příliš specializovaný druh vyhynuli v důsledku klimatických změn. Nyní se zdá, že byli z hlediska potravy podobně univerzální jako naši předci, takže vysvětlení jejich konce je třeba nejspíš hledat jinde. Nejspíš právě v rodu Homo.
Zdroj: Eurekalert,
http://www.eurekalert.org/pub_releases/2006-11/uoca-vdo110606.php
http://www.eurekalert.org/pub_releases/2006-11/uou-abf110306.php
