Student World

***pravidelné páteční přetištění staršího článku

V takovém prostředí celkem všichni členové žijí obdobným způsobem života. Odlišnosti v osudech členů komunity bývají tedy dány především genetickými faktory.

Dispozice k Alzheimerově chorobě tak byly úspěšně zkoumány např. v ženských katolických klášterech. Průzkum maniodepresivní psychózy zase proběhl v americké sektě Ámišů. Zde se k výhodám společného prostředí přidal další rys: Ámišové jsou vystěhovalci z Německa a potomci malé „zakladatelské populace“, celkem asi 30 párů. Jedinci této komunity se dále množí téměř výlučně mezi sebou.
I u Ámišů se ovšem vyskytuje maniodepresivní psychóza (a z logiky věci vyplývá, že vzhledem ke sňatkům geneticky blízkých jedinců se zřejmě bude vyskytovat navíc relativně častěji než v populaci jako celku, protože dojde ke štěpení recesivních alel). Vzhledem k tomu, že tito lidé mají díky příbuznosti do značné míry se překrývající genomy, bylo vytipování vinných mutací záležitostí relativně snadnější.
Závěr? Viníkem jsou zřejmě defektní geny u krátkého raménka chromozomu s pořadovým číslem 11. Není žádným překvapením, že tyto geny jsou zodpovědné především za syntézu neurotransmiterů.
Youngson v této souvislosti poznamenává žalostné zklamání dosavadních psychologických koncepcí, které dávaly maniodepresivitu do souvislosti s Oidipovským komplexem či zneužíváním v dětství, nebo rovnou konstruovaly spíše mystická než vědecká vysvětlení. Příčina je přitom, jak se dnes zdá, prostě biochemická.

Mimochodem, jak vypadá „standardní“ průběh maniodepresivní psychózy? Neléčené depresivní fáze trvají asi půl roku až rok. Obvykle následuje uzdravení, častá je však také recidiva poruchy. Manická fáze se většinou dostavuje až po několika obdobích depresivních a může být pro další život jedince mnohem ničivější (absence finanční disciplíny či dokonce oslabení pudu sebezáchovy etc.). Fakt, že u příčiny této poruchy jsou především biochemické, však dává naději na relativně úspěšnou farmakologickou léčbu.

(Zdroj: Robert M. Yougson: O šílenství, podivínství a genialitě, Portál, Praha, 2000)

autor Pavel Houser