pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Studie provedené v první polovině tohoto století vedly k závěru, že velká většina snů je černobílých. Od 60. let ale respondenti ve větší míře začali uvádět, že mají barevné sny. Mezi studiemi byla ovšem řada rozdílů, takže možná souvislost s vizuálními podměty napadla vědce až nyní. Samozřejmě roli může hrát třeba to, kdy si lidé sny zaznamenávají (předpokládalo se, že pokud si ráno nepoznamenáme, že sen byl barevný, můžeme mít už v poledne pocit, že byl černobílý).
Eva Murzynová z univerzity v britském Dundee nyní provedla výzkum se dvěma skupinami osob – na jednu stranu vzala lidi starší než 55 let a proti nim postavila skupinu mladší než 25 let. Zvolila obě metody; lidé vyplňovali v poledne dotazníky, záznamy do deníku si ale vedli hned po probuzení. Nepotvrdilo se, že by pocit barevnosti snu s tím ale nějak souvisel.
Naopak mezi oběma věkovými skupinami byly významné rozdíly. V obou případech jen menšina uváděla, že by snili pouze černobíle, ale tento podíl byl jasně největší u lidí, kteří v dětství neměli barevnou televizi a sledovali pouze černobílé filmy. I u lidí, kteří televizi nijak neholdují, se zřejmě vytváří nějaká emoční vazba, která způsobí, že sny pak vypadají podobně.
Samozřejmě zůstává otázka, zda sny jsou barevné/černobílé „skutečně“, a nebo zda média pouze ovlivňují to, jak si je zpětně rekonstruujeme. To by se snad dalo zjistit nějakou technikou skenování mozku během spánku.
Zdroj: New Scientist
