Student World

IPCC předpovídá, že trendy pozorované během 20. století budou dál pokračovat. Při globálním vzestupu o 2,6 °C se tak budou teploty zvyšovat více při zemském povrchu a v zimě, a větší část jejich růstu se přitom bude odehrávat ve vyšších severních zeměpisných šířkách, zejména na Sibiři, v Kanadě a v Arktidě. Na Sibiři by se tak v zimě mohly teploty zvýšit o pět stupňů, zatímco v Africe o 2–3 °C. Budou také četnější vlny veder, ubude však vln chladného počasí. Jelikož globální oteplování má tendenci razantněji zvyšovat nižší teploty, budou noční teploty růst výrazněji než teploty ve dne, a to téměř po celé planetě. A konečně dojde všude ve středních a vyšších šířkách také k markantnímu úbytku mrazivých dní, což povede k prodloužení vegetačního období.
Z modelů vyplývá, že období veder, jaká bychom normálně zažívali jen každých 20 let, budou mnohem častější – do konce století se budou takové události odehrávat v průměru každé tři roky. Města jako Chicago, které ničila vedra v roce 1995, nebo Paříž registrují nyní asi pět vln horkého počasí každé tři roky. Během příští zhruba stovky let se frekvence náporů horka zvýší o 25–30 %, tj. na šest vln během každých tří let, a tato období budou přitom trvat déle. To vše jakoby podporovalo názor, že úmrtí vlivem veder budou mnohem častější.
Avšak zároveň s tím, jak přibude období veder, ubude naopak chladných vln, jejichž četnost bude přitom klesat rychleji. Podíváme-li se na odhady extrémních náporů chladného vzduchu, pak podle IPCC počet těchto události klesne na severní polokouli o zhruba 85 % a většina tohoto úbytku nastane již v prvních padesáti letech tohoto století. Takže na oblasti, kde dochází k jedné mrazivé vlně každé tři roky, bude na konci století připadat jen jedna takováto událost za 20 let. To samozřejmě omezí úmrtí v důsledku chladu.
Tvrzení o zvýšených počtech úmrtí vlivem horkého počasí se tak začíná dostávat do náležité perspektivy. Až příliš často slyšíme jen o úmrtích vlivem veder, ale již ne o úmrtích v důsledku chladu; někdy se takový přístup objevuje dokonce i v oficiálních publikacích, například v americké zprávě z roku 2005 o dopadech klimatických změn na lidské zdraví (Climate Change and Human Health Report); v ní se o následcích horka mluví v 54 případech, zatímco o chladu je zde zmínka jen jednou. My ale potřebujeme vědět, jaký bude poměr mezi nárůstem úmrtí na následky vedra a poklesem úmrtnosti na chladné počasí.
Prakticky každá oblast na světě má určitou „optimální“ teplotu, při níž je úmrtnost nejnižší a při odchylce na každou stranu, při ochlazení i při oteplení, se zvyšuje. Jinou otázkou však je, kde se tato optimální teplota nachází. Pro toho, kdo žije ve finské metropoli Helsinky, bude nejlepší teplota 15 °C, ovšem pro obyvatele Atén bude nejvýhodnější 24 °C. Důležité je podotknout, že nejpříznivější teplota se často blíží střední letní teplotě, to znamená, že nad touto úrovní se budou aktuální teploty pohybovat jen někdy, naopak pod ní budou velmi často. Nejpříznivější teplota pro Helsinky, tj. 15 °C, je překračována v průměru jen 46 dní do roka, pod touto úrovní se však teploty pohybují plných 275 dní v roce. Takže zatímco kvůli horku zde ročně zemře 248 lidí, počet úmrtí na přílišný chlad dosáhne 1 379.

Nikoho asi nepřekvapí, že ve Finsku tolik zabíjí chlad, kupodivu však totéž platí i pro Atény. Zde teploty v létě dosahují v průměru 24 °C a stejná je i optimální teplota. I když jsou tedy absolutní teploty v Aténách mnohem vyšší než v Helsinkách, překonávají optimální teplotu jen 63 dní do roka, kdežto 251 dní v roce jsou pod ní. Proto je i v Aténách počet obětí přílišného horka, konkrétně 445, mnohem nižší než počet lidí, kteří umírají v důsledku chladu, tj. 2 533 lidí ročně. Citovaný výzkum z velkých evropských měst je sice nejdůslednější a nejreprezentativnější studií, jež je na toto téma k dispozici, podobné výsledky však máme z Bejrútu, Francie, Japonska, Šanghaje a Sao Paula. V Sao Paulu, kde je z hlediska úmrtnosti nejpříznivější teplota 20 °C, je při každém vzestupu teploty o jeden stupeň zjištěn nárůst počtu úmrtí o 2,6 %, avšak při poklesu o jeden stupeň úmrtnost stoupá o 5,6 %.
Vypovídá to o dvou věcech. Zaprvé, jsme tvorové velmi přizpůsobiví. Daří se nám dobře jak při teplotě 15 °C, tak při 24 °C (popřípadě při 27 °C v Šanghaji nebo Bejrútu). Dokážeme se adaptovat na chlad i na horko. Adaptace na globální oteplování sice nebude bez problémů, jelikož jsme již hodně investovali do uzpůsobení naší infrastruktury a bydlení na dosavadní teploty. Proto je také tak důležité druhé zjištění. Z předložených údajů totiž vyplývá, že v rozumných mezích by globální oteplování mohlo být, pokud jde o úmrtnost, lidem dokonce ku prospěchu.

Na co se umírá v Evropě

Vlna veder v Evropě z první poloviny srpna 2003 byla výjimečná v mnoha ohledech. Ve Francii, která jí byla zasažena nejhůře, počasí lámalo všechny rekordy posledních 50 let; po dobu 9–15 dní překračovaly maximální teploty v Bordeaux, Lyonu, Marseille a Paříži 35 °C a minimální teploty neklesaly pod 20 °C. V celé zemi zemřelo na vedro téměř 15 000 lidí, z toho více než 3 500 v samotné Paříži. V Německu počet obětí dosáhl 7 000, ve Španělsku a Itálii 8 000, v Británii 2 000 a celkem na horko zemřelo na kontinentě více než 35 000 lidí. Celá událost se přirozeně stala psychologicky vysoce působivým symbolem hrozivé představy teplejší budoucnosti a argumentem pro akutní potřebu tomu zabránit.
O všem vypovídá název jinak střízlivé a vyvážené akademické studie: „Vlna veder ve Francii roku 2003: současné projevy nebezpečných změn klimatu“. Ekologická organizace Earth Policy Institute, která jako první shromažďovala údaje o celkových počtech úmrtí, prohlašovala, že „šíření povědomí o rozsahu této tragédie pravděpodobně vyvine tlak na snižování uhlíkových emisí. Pro miliony lidí, kteří rekordními vedry trpěli, a pro příbuzné desetitisíců těch, kteří zemřeli, se omezování emisí uhlíku stává naléhavou osobní záležitostí“.
V očích veřejnosti se tato vlna veder stala nepochybným indikátorem globálního oteplování. Objevilo se několik vědeckých prací, podle nichž byla tato událost tak výjimečná, že ji lze připsat pouze na konto klimatické změny. Studie z nedávné doby však tuto hypotézu podrobila přezkoumání a zjistila, že i když byly tehdejší okolnosti neobvyklé, stejné či ještě nezvyklejší tepelné anomálie se vyskytují pravidelně od roku 1979.
Počet 35 0000 mrtvých je sice děsivě velké číslo, v principu však bychom měli ke všem úmrtím přistupovat stejně starostlivě. Nic takového se ale rozhodně neděje. To, že v Británii zemřelo kvůli horku 2 000 lidí, vyvolalo takový mediální povyk, že jeho dozvuky jsou slyšet ještě dnes. Můžeme to porovnat například s tím, jak velmi střízlivě pojala BBC nedávnou zprávu o úmrtích na následky chladu. Uvádí se v ní, že úmrtnost kvůli chladu se v Anglii a Walesu v minulých letech pohybovala každou zimu kolem 25 000. Zpráva se rovněž zmiňuje o tom, že dvě zimy v letech 1998–2000 si vybraly každý rok daň v podobě asi 47 000 úmrtí. Nakonec se v ní připomíná, že vláda by měla chudým přispět na palivo a že příčinou většiny úmrtí jsou mozkové mrtvice a infarkty.
To, že jediná vlna vedra s 35 000 úmrtími na celém kontinentu dokáže vyvolat u kdekoho pobouření, zatímco každoroční smrt 25 000–50 000 lidí na následky chladu v jediné zemi prochází téměř bez povšimnutí, svědčí o ztrátě smyslu pro míru.

Tento text je úryvkem z knihy
Bjørn Lomborg
Zchlaďte hlavy!
Skeptický ekolog o globálním oteplování
Překlad Petr Holčák, váz. s přebalem, 360 stran, 399 Kč

Podrobnosti o knize na stránkách vydavatele

Anotace vydavatele
Nová kniha dánského statistika Bjørna Lomborga, autora známého bestselleru Skeptický ekolog, nás provádí po problematice globálního oteplování úplně jinak než ostatní práce. Lomborg není "klimatický skeptik" v tom smyslu, že by odmítal převládající názory na oteplování v důsledku lidské aktivity. Nezpochybňuje ani to, že globální oteplování bude mít ve svém souhrnu nakonec pro lidi, životní prostředí i ekonomiku negativní následky. Velkou skepsi však projevuje vůči všeobecně navrhovaným způsobům řešení v čele s Kjótským protokolem. Ukazuje, že objektivně doložitelným škodám oteplování lze snadno zabránit cílenými, rychlými a především relativně levnými zásahy. Tyto praktické kroky by přitom již za krátkou dobu pomohly nepoměrně více lidem a přinesly by světu daleko větší prospěch než nesmyslně drahé omezování emisí skleníkových plynů, které navíc stejně ničemu nepomůže.

Předcházející úryvek z knihy Zchlaďte hlavy
Bajka o topících se ledních medvědech

Úryvky z Lomborgovy předcházející knihy Skeptický ekolog na Science Worldu
Průmyslovým zemím může globální oteplování prospět
Proč by si měl každý ochránce přírody přečíst Lomborga

O roli stromů viz také
Plot proti oteplování a šíření pouští

autor