Student World

Vědci z Lékařské fakulty Univerzity Palackého (LF UP) získali grant ze 6. rámcového programu EU na vývoj a ověření nových terapeutických metod pro léčbu rakoviny. Tříletý projekt má název Apotherapy a jedním z jeho vedoucích je doc. MUDr. Jiří Ehrmann, Ph.D., z Laboratoře molekulární patologie LF UP Olomouc.

Pane docente, proč projekt nese název Apotherapy?

Projekt vychází se současných znalostí o signálních drahách, které vedou k programované buněčné smrti tzv. apoptóze. Cílem projektu v nejširším slova smyslu je terapeuticky indukovat zánik nádorové buňky právě cestou programované buněčné smrti – proto název Apotherapy.

Na základě čeho a jak projekt vznikl?

Vznikl především na základě osobních kontaktů vědců během studijních pobytů jednotlivých členů týmu a z diskuzí na odborných konferencích. Jednotícím tématem všech zúčastněných výzkumných laboratoří je snaha o zlepšení dosud ne zcela uspokojivých výsledků současné protinádorové terapie. Základní idea vychází z faktu, že na povrchu buněk mnoha nádorů je přítomen receptor CD40, po jehož aktivaci (příslušným ligandem) dochází k indukci imunitní odpovědi a k následné specifické destrukci nádorové buňky. Jak říká hlavní koordinátor projektu prof. Aristides Eliopoulos z Laboratoře molekulární a buněčné biologie lékařské fakulty Univerzity na Krétě, jde o zásah „Achillovy paty“ nádorové buňky.

Projekt si klade několik dílčích cílů. Chce vyvinout vhodné a dostatečně specifické ligandy receptoru CD40, které budou schopny indukovat imunitní odpověď. Protože bylo zjištěno, že proces aktivace
CD40 může být výrazně zesílen současnou inhibicí PI3 kinázy, budou se paralelně vyvíjet syntetické inhibitory této kinázy, především ze skupiny inositolfosfátů. Na vývoji těchto látek se budou podílet vědci z laboratoří Univerzity na Krétě, University College v Londýně, laboratoří Instituto Mario Negri v Miláně a Univerzity v Uppsale. Třetím neméně významným cílem je zajistit, aby se příslušná látka k nádorové buňce dostala. Nejzajímavějším způsobem se zdá být přenos ligandu do nádorové buňky formou mikročástice na bázi liposomu nebo pomocí rekombinantních adenovirů. Na této problematice budou pracovat vědci z Univerzity v Helsinkách a tým německé biotechnologické firmy Novosom AG.

Pro in vitro experimenty budou sloužit buněčné linie různých nádorů, především nádorů ovaria, plic a močového měchýře. Budou také používány myší modely těchto nádorů.

Mohl byste přiblížit strukturu a funkci proteinu CD40 a jeho aktivaci?

CD40 a jeho ligand CD40L/CD154 hrají důležitou roli v regulaci imunitního systému a homeostázy. CD40 se významným způsobem podílí na proliferaci a diferenciaci B lymfocytů, buněk které hrají zásadní roli v protilátkami zprostředkované imunitní odpovědi. CD40 se však také podílí na aktivaci makrofágů, cytotoxických T lymfocytů a dendritických buněk. Bylo zjištěno, že správná funkce CD40 je kritická pro uchování protinádorové a protivirové imunity. CD40 se však nevyskytuje jen na buňkách imunitního systému, ale exprese tohoto proteinu byla prokázána i na jiných buňkách, včetně buněk nádorových.

Specifičnost nádorové aktivace CD40 tkví v tom, že normální epitelové buňky jsou vůči aktivitě ligandu CD40 rezistentní. Je tedy zřejmé, že existence selektivní schopnosti ligandu CD40 blokovat proliferaci a přežití jen nádorových buněk může být využito pro léčbu těch tumorů, u nichž byla prokázána přítomnost funkčního proteinu CD40. Jak již bylo uvedeno, jedná se zejména o karcinomy plic, ovaria a močového měchýře. Potvrzení této hypotézy a úspěšné řešení projektu by mohlo vést k zahájení klinické studie u některých z těchto nádorů.

Jak je do projektu zapojena Laboratoř molekulární patologie?

Výsledkem většiny experimentů by měl být terapeuticky indukovaný zánik nádorových buněk cestou apoptózy a zmenšení, eventuelně vymizení nádoru. Vědecký tým Laboratoře molekulární patologie LF UP (LMP) má s detekcí apoptózy dlouhodobé zkušenosti, a to na podkladě různých metodických přístupů (metoda Tunel, imunohistochemie, metoda fragmentace caspáz, detekce tvorby DNA žebříku, apod.). Navíc jsme schopni paralelně na základě histologického obrazu určit, zda se v experimentu jednalo skutečně o specifický zásah nádorových struktur či např. o nežádoucí plošný zánik všech buněk, včetně nenádorových. Proto hlavním úkolem LMP bude detekce programované buněčné smrti nádorových buněk u většiny experimentů prováděných na myších modelech a taktéž ověřování účinnosti všech sledovaných terapeutických přístupů.

Rozhovor byl připraven portálem Gate2Biotech, http://www.gate2biotech.cz/, zkráceno

autor