Američané si už desítky let zabírají internetové adresy jen pro sebe a opozdilce, jako je Čína, nechávají, aby se poprali o to, co zbude. Čína se ale nedá a pracuje na novém standardu adres, který by mohl přepsat pravidla pro internet – a inovační procesy v oboru – na příští desetiletí.
Plná verze tohoto článku vychází v Business Worldu 1/2007.
Ve výzkumných laboratořích po celé Číně inženýři zuřivě pracují na projektu, který chce čínská vláda jako jeden z mnoha představit během olympiády v roce 2008: čínský internet nové generace (China‘s Next Generation Internet, CNGI), rychlejší, bezpečnější, mobilnější verze toho stávajícího. Na rozdíl od olympiády bude dopad CNGI znát po několik příštích desetiletí. CNGI je ústřední součástí čínského plánu, jak sebrat Spojeným státům jejich vedoucí roli ve všem, co se týká internetu a informačních technologií.
Strategie, kterou nastínila nejnovější čínská pětiletka, vyzývá, aby země přešla od ekonomiky založené téměř čistě na výrobních odvětvích k takové, která bude vytvářet vlastní přelomové vědeckotechnické inovace a vynálezy – s využitím nové a zdokonalené verze dnešní hlavní platformy všech inovací, internetu. „CNGI je vyvrcholením tohoto revolučního plánu, jak změnit Čínu ve světovou inovační velmoc,“ říká Wu Che-čchüan, viceprezident Čínské technické akademie a předseda expertního výboru CNGI, tedy skupiny, která na projekt dohlíží. „Použijeme jej jako způsob, jak proniknout na světový ekonomický trh.“
Technologie, která tvoří základ CNGI, je nově se utvářejícím komunikačním standardem zvaným internetový protokol verze 6 (IPv6). Internetový protokol představuje internetovou verzi poštovní obálky, která obsahuje informace typu adresa příjemce a odesílatele a podrobnosti o obsahu, který se nachází uvnitř.
Současný standard IPv4 (IPv5 zatím neopustil laboratoře) nedisponuje dostatečným počtem jedinečných adres, které by postačily pro připojení k internetu pro všechny hypotetické uživatele na světě. IPv6 tento problém řeší a je také bezpečnější a výkonnější než jeho předchůdce. Z těchto a dalších důvodů se většina odborníků shoduje, že přechod k internetu založenému na IPv6 je nevyhnutelný.
Čína sází na to, že pokud se jí podaří přejít na internet příští generace dříve než zbytek světa, čínští výzkumníci, akademici a podnikatelé budou první, kdo bude moci vyvíjet aplikace a služby, které budou využívat nových možností. (Čína není sama, kdo takto uvažuje, Japonsko a Korea také zahájily národní iniciativy k přechodu na IPv6). Pokud všechno půjde podle plánu, tyto služby budou komercializovány, a Čína se tak stane domovem příští vlny eBay a Googlů. Čína ale pracuje také na tom, jak využít IPv6 k posílení své již nyní nechvalně známé kontroly nad domácím internetovým provozem – což by mohlo mít dramatické bezpečnostní důsledky pro Spojené státy.
CNGI lze považovat za „výhodu prvního tahu“, která zruší všechny předchozí podobné výhody. „Čína se chystá přeskočit USA,“ říká Michael Gallagher, který působil jako náměstek ministra obchodu pro komunikace a informace a poradce prezidenta Bushe pro otázky internetu, než v únoru odešel k právnické firmě Perkins & Coie. Podle čínských a amerických zdrojů obeznámených s tímto projektem již do něj čínská vláda investovala asi 200 milionů dolarů a vytvořila speciální vládní kancelář, která se věnuje výhradně CNGI. Největší čínské telekomunikační firmy, z nichž každá je zodpovědná za vybudování části sítě, také již vynaložily stamiliony dolarů. Dnes CNGI propojuje 100 univerzit, stovku výzkumných ústavů a sto společností ve 20 městech. Během olympiády v Pekingu v roce 2008 Čína už chce používat CNGI pro všechno, od vysílání sportovních přenosů až po kontrolu olympijské infrastruktury.
Proč Čína potřebuje nový internet
Spojené státy jsou, pokud jde o internet, stále nezpochybněným lídrem. „Nemůžeme ale připustit, aby se náš současný úspěch stal závazkem, který by nás nutil setrvávat u současného protokolu, zatímco všichni ostatní půjdou dál,“ říká republikánský kongresman Tom Davis, předseda amerického výboru pro vládní reformy.
Přesně to se ale nyní do značné míry děje, hlavně proto, že jen málo lidí ve Spojených státech vůbec ví, že tato hrozba existuje. „IPv6 může časem zrevolucionizovat všechno, co se s internetem dá dělat,“ říká David Powner, ředitel pro otázky řízení informačních technologií GAO (Government Accountability Office, americká obdoba našeho NKÚ). „A mně dělá starosti, že zaostáváme.“
Čína lídrem v IPv6?
Organizace, které budou pokulhávat za světem v přijetí IPv6, budou zranitelnější vůči hackerům a jiným bezpečnostním hrozbám. Podle průzkumu amerického ministerstva obchodu budou náklady na to, aby podnik vybudoval IPv6 infrastrukturu, minimální, pokud budou rozloženy v čase jako součást běžného cyklu obnovování technologií. Společnosti, které budou čekat, dokud nevznikne po službách IPv6 poptávka – ať již ze strany zahraničních partnerů nebo zákazníků v USA – by však mohl čekat masivní náraz řádově v dimenzích toho, co stálo řešení problému s přechodem na nové milénium (Y2K).
I když výhoda pro Čínu jako prvotního hybatele nikde není garantovaná, už se stačila etablovat jako světový lídr pro IPv6 a tomu odpovídají i její pozice v organizacích, jež se zabývají normami souvisejícími s IPv6. To by mohlo znamenat, že internet příští generace bude „sinocentrický“, stejně jako se dnes zbytek světa domnívá, že ten současný je amerikanocentrický. „Byli jsme, pokud jde o internet, pozadu,“ říká Siang Jang-čchao, výkonný viceprezident Digital China Networks. „Ale doufáme, že u IPv6 internetu se staneme lídrem.“
„Číňané s námi soutěží,“ říká James Lewis, který působí ve Středisku pro strategické a mezinárodní studie. „Musíme si to uvědomit a musíme vymyslet, jak budeme soutěžit my s nimi.“
Počátky projektu
Začátek příběhu čínského projektu internetu nové generace lze datovat do roku 1983; vše začalo ve Spojených státech, když internet, tehdy projekt ministerstva obrany, který spojoval vybranou skupinku vysokoškolských a vědeckých pracovníků, přijal systém přidělování adres, IPv4, aby každý počítač připojený do internetu mohl mít jedinečnou identitu, a mohly se tak vzájemně rozpoznávat a komunikovat spolu. Toto schéma, které používá sérii čtyř trojčísel, z nichž každé je z intervalu 0 do 255 (také známé jako 32bitové adresování), má celkem 4,3 miliardy možných adres. V roce 1976, když počítačoví inženýři Vint Cerf a Rober Kahn systém IPv4 vyvinuli, se to zdálo být docela hodně. „Delší adresa se v roce 1976 jevila jako poněkud přehnaná,“ řekl Cerf na jedné vládní konferenci u kulatého stolu v roce 2004. „Chci říct, internet byl konec konců jen experiment. Tak jsem si říkal: „Hm, 4,3 miliard adres by pro nějaký takovýhle experiment mohlo stačit.“
V té době představoval internet převážně americký jev, takže americké univerzity, komerční ISP společnosti a některé další firmy urvaly velké bloky IP adres prostě jen na základě principu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Dnes mají organizace se sídlem v USA přes 1,2 miliardy IP adres, což je skoro 30 procent teoretického celkového počtu, pro on-line populaci kolem 200 milionů lidí.
Tím se relativně pozdě příchozí, jako třeba Čína, ocitli doslova v „rejži“. Čína, která má ještě do konce tohoto roku překonat Spojené státy jako největší světový uživatel internetu, má k dispozici jen 2 procenta světových IP adres, tedy asi 60 milionů – zhruba tolik, co Stanfordova univerzita. Je ale třeba říct, že Internet Engineering Task Force, organizace zodpovídající za internetové standardy, tento problém viděla už delší dobu a už v roce 1994 formálně přijala nový standard, IPv6, který má nahradit ten dosavadní. IPv6 vyřešil otázku nedostatečného počtu adres zvýšením počtu desetinných míst v každé adrese na 16 (čili 128 bitů), což zvýšilo počet možných kombinací téměř k nekonečnu – dost adres pro každé zrnko písku na planetě nebo na to, aby každý člověk žijící na Zemi měl k dispozici 50 oktilionů jedinečných IP adres. IPv6 také dokáže rozpoznávat provoz založený na IPv4, takže umožní operátorům sítí postupný přechod ze starého standardu.
Než ale IPv6 mohl vejít v obecné užívání, inženýři vyvinuli „obchvat“, jímž se dají obejít omezení, jaká mají adresy IPv4, aby se tak vyhnuli nutnosti přestavovat své internetové sítě. Dynamicky přidělované IP adresy umožňují firmám poskytujícím internetové služby, aby poskytly uživateli dočasnou adresu, kterou si na konci on-line pracovní relace provozovatel vezme zpět, a zařízení Network Address Translation (NAT) umožňují, aby se k internetu prostřednictvím jedné IP adresy připojovalo více uživatelů. Zachránili tak svět před nákladným upgradem infrastruktury, ale jak tvrdí třeba Nurani Nimpuno, koordinátor vztahů s veřejností organizace APNIC, která spravuje adresy pro asijsko-pacifickou oblast, v důsledku NAT je internet také složitější a křehčí. NAT, hlavní čínská strategie k rozdělování vzácných IP adres, zavádí bezprostřednější spojení mezi uživateli počítače a internetem, čímž zvyšuje zranitelnost vůči zpomalení a přerušení a komplikuje širokopásmové služby v reálném čase jako Voice-over-IP nebo streaming video.
Vzhledem k tomu, že Čína bude mít do konce roku 2007 téměř dvakrát tolik uživatelů broadbandu jako Spojené státy, pocit nespravedlnosti v řadách čínských internetových kruhů je znatelný. „Jestliže se 20 Číňanů dělí o jednu IP adresu, zatímco každý Američan jich má šest… tento trpký úděl pro Čínu v éře IPv4 nemá řešení,“ řekl v roce 2005 Čao Chou-lin, ředitel International Telecommunications Union. Čína má v tom základním jasno. „Bez IPv6 nemůžeme přežít,“ říká Ťiang Lin-tchao, hlavní inženýr Čínské akademie pro telekomunikační výzkum.
Plná verze tohoto článku vychází v Business Worldu 1/2007.
